Freiheit

Motto: Moje sestra má bratra, o kterém se říká, že je mišuge.
No jo. Jak to, že sestra má bratra a já ne?

(Suchý - Šlitr)

Napíše-li „pisátěl" A, mělo by následovat i B. Od prvních Střípků z dějin z 12. února 1990 se v řadě maličkostí vystřídala možná několikrát celá abeceda. Zájemci o drobnou grafiku si už mohli přečíst něco o svobodských exlibris, novoročenkách i navštívenkách. Logicky by měla následovat svatební oznámení, blahopřání a další tiskoviny týkající se sňatku. Uvedená „Srdečná blahopřání", ač jsou od Kvěchové, čekají na odeslání už desítky let. To je taky nápad - svatby v říjnu? A proč ne? Dlouholetý tradiční celoroční průměr sice stále preferuje červen a následující letní měsíce, ale původní důvody už dávno neplatí. Děti počaté po brzkých jarních svatbách měly v minulosti menší šanci přežít následující zimu. Ještě v polovině minulého století byla na červnových nevěstách gravidita patrná. Zhruba od 12. století bylo oznámení o sňatku věc veřejná. Prostě snoubence obecní posluha vybubnoval na tržišti. Ústní podání se udrželo po několik století. První tištěné verze si vzhledem k vysokým cenám papíru a ručního tisku mohly dovolit koncem 17. století jen sporadicky ty nejmajetnější vrstvy vysoké šlechty. V českých zemích se tištěná oznámení začala objevovat teprve ve druhé polovině století 18. a zpočátku i mezi bohaté měšťanstvo se rozšířila až s vynálezem litografie v 19. století. To všecko odnes čas do rubriky „Bejvávalo".

Prakticky až do roku 1989 se právoplatné sňatky uzavíraly na radnici, později na místním národním výboru nebo v kostele. Za totality musel církevnímu obřadu alespoň formálně předcházet sňatek občanský s nutnou účastí snoubenců a dvou svědků. I to se ale nechalo obejít. Což je mimochodem případ můj a mé nejmilejší manželky Heleny. Brali jsme se v roce 1961 a žili spolu „v dobrém" symbolických 61 let. Přesto stále tvrdím, že oženit se by mělo patřit k základnímu vzdělání. Podruhé už by to mělo být trestné. Dnes s ubývajícími sňatky ubývá i svatebních oznámení. Čím dál víc mladých lidí žije dobrovolně single a tvrdí, že jim to vyhovuje. „Snoubenci" často několikrát rozvedení s dětmi z každého svazku, žijí spolu mnoho let tak zvaně „na hromádce" či „na psí knížku" než se k důležitému kroku odhodlají znovu. Není vzácností svatební fotografie nevěsty s vnoučaty na klíně. Od strohých unifikovaných oznámení z dob totality i méně vkusných až kýčovitých předloh lišících se kraj od kraje jen v detailech, se zejména současné celebrity díky možnostem vyspělé tiskařské techniky předhánějí ve vymýšlení nejen atraktivních až bizarních oznámení, ale i svatebních lokalit. Už nestačí louka u rybníka nebo kaplička o samotě v polích. Svatebčané lezou po skalách, na vrcholky hor a rozhleden, fotí se v balonu, při seskoku padákem, na palubách lodí i letadel, pod hladinou moře. A jako kontrapunkt ve staré továrně nebo doma na dvorku. Vezmeme-li bez ohledu na datum v úvodu nakousnutý uplynulý měsíc říjen, tak ten když se vydaří, je pro ideální svatbu jako stvořený. Pokud neznáte říjnové svatební desatero, rád vám z něho něco ocituji: 1. Brzy zapadá slunce - dobré světlo pro fotografy. 2. Za normálních okolností je říjen nejbarevnější měsíc v roce. 3. Ranní inverze dodá svatebním fotografiím tajemnou atmosféru. 4. Je po sezóně - čas dostupnějších služeb, nabídka slev a výhodných balíčků. 5. Bez alergií. Už není pylová sezóna a ještě není moc chladno. 6. Bez pocení. Příjemné počasí bez vysokých teplot. 7. Lidé mají víc času a místo odjezdu na dovolenou určitě přijdou. 8. Tělesné nedostatky se snadno schovají v dlouhých šatech a zapnutém saku. 9. Přírodní výzdoba je jednoduchá a levná. V jednoduchosti je krása. 10. Výhodnější líbánky bez davu turistů v poloprázdných resortech za sníženou cenu.
Při výběru ryze svobodských oznámení z domácí kolekce jsem musel trochu víc popustit uzdu fantazii. Každý z nás má nějakého toho synovce nebo neteř s fiktivní vazbou na svobodské kořeny. Jména některých rodáků odjinud rezonují ve Svobodě nad Úpou po několik generací. Maminka jedné nevěsty prodávala ve Svobodě maso. Maminka jiného ženicha učila v místní škole. Jen jedna Judita žije v Itálii a neznám druhého Svoboďáka, který se ženil na velvyslanectví v Kodani. Pokud se vloudí úplní cizáci, musí stačit, že nevěsta je spolužačka mé ženy nebo našeho kluka. Myslí-li to snoubenci se sňatkem vážně, najdou si seznam podobných výhod každý měsíc. Dokonce i v listopadu.

In.: Svoboda fórum XXXVII. ročník / číslo 909 / listopad 2026