Freiheit

Nejen naleziště zlata a geografická poloha pod jihozápadními svahy Rýchor spojují zdánlivě tak odlišné typy osídlení, jako jsou Mladé Buky, Svoboda nad Úpou a Sklenářovice. Během staletí se jejich osudy navzájem setkávaly, prolínaly a opět vzdalovaly. Přenesme se časem o tisíciletí zpět, kdy pusté a neproniknutelné krkonošské lesy, za­sahující hluboko do vnitrozemí, tvořily součást pomezních hvozdů Království českého. Jakkoli romanticky znějí báje a pověsti o zalo­žení Trutnova a míst v jeho okolí, jak je zachytil trutnovský kro­nikář 16. stol. Simon Hüttel, kladené do prvních let století jedenáctého, historická fakta jsou poněkud jiná. Dosud neosídlenou kra­jinu v okolí Trutnova obdržel až v třicátých letech 13. stol. od krá­le Václava I. Idík ze Švábenic, příslušník početného moravského rodu erbu rozletité střely. První kolonizační vlna pocházela tudíž a čes­kých krajů, o čemž svědčí i mnohá česká jména zakládaných osad. Vzápětí na to nastal mohutný příliv nových osídlenců z německých zemí, zejména ze sousedního Slezska, vydatně podporovaný Přemyslem Otakarem II. Aby získal finance na své válečné výboje i na obranu získaných území, lákal zejména do pohraničních oblastí Čech zkuše­né řemeslníky, horníky a obchodníky a obdaroval je mnoha výhodami. Roku 1277 zřídil Přemysl Otakar přibližně na rozloze nynějšího okresu jednotný trutnovský manský kraj, spravovaný jím vybranými lenními pány - many.

Jedním z manství trutnovského hradu jsou již roku 1358 jako ves s kostelem uváděné Mladé Buky, ve kterých byly dokonce dvě tvrze různých majitelů. Již v této době se objevují drobná důlní díla v náplavech horských potoků a mnohdy zveličené zprávy o nále­zech rud, zlata i drahých kamenů lákají další prospektory, horníky, ale i dobrodruhy ze západní Evropy, hnané vidinou snadného zbohat­nutí. Počátkem 15. století to byli hlavně hledači drahých kamenů z Itálie - Vlaši. O jejich odvážných cestách do nejvyšších partií hor se zachovaly početné písemné památky známé jako Vlašské knihy. Někdy v této době vznikla v hluboko zaříznutém údolí Staré Vody sklářská pec, těžící z bohaté přírodní nabídky základních surovin - vody, dře­va a křemene, která dala jméno i později založené sklářské osadě, Sklenářovicím. První písemná zmínka je z roku 1515, během 16. Století se však Sklenářovice změnily zcela v osadu selskou, přestože podmínky k živobytí zde byly velmi drsné. Svědčí o tom i první věrohodná zpráva o lavině v Krkonoších /pomineme - li líčení jistého Benátčana z r. 1456 o následcích lavin v Obřím dole, jak je uvádí Balbín/, která sjela z hřebene Rýchor 15. 2. 1655 a ve Sklenářovicích strhla dvě stavení a zasypala 15 osob, z nichž osm zahynulo. Začátek 16. století, zejména nástup Habsburků Ferdinandem I. na český trůn r. 1526, zna­mená příliv dalších kolonistů z alpských zemí, Korutan, Tyrol a Štýr­ska. Mezi prvními v naší oblasti byl významný hornický odborník Kryštof Gendorf z Gendorfu, který za vydatné podpory krále, skupoval je­dnotlivé statky, až se stal jedním z největších magnátů východních Krkonoš. Tehdy se rovněž ustálily hranice jednotlivých panství a vl­čičtí Zilvárové, spojeni sňatky s Gendorfovými dědičkami, získali nejen Mladé Buky a Sklenářovice, ale pro vznikající hornickou osadu na řece Úpě pod Černou a Světlou horou, vymohli od císaře r. 1546 horní privilegia a městské výsady. Svoboda dolování tak dala název Svobodě nad Úpou a v jejím znaku se objevilo vedle poloviny císařské orlice i zkřížené nářadí alpských horníků, kladívko a mlátek. S vlčickým panstvím jsou od této doby spjaty osudy všech tří obcí, až do zrušení poddanství v r. 1848. Bitva na Bílé hoře 1620 přinesla kon­fiskaci zilvárovského majetku a panství přešlo do správy frýdlantské­ho vévodství Albrechta z Valdštejna. A právě na zámku ve Vlčicích ob­jevil velký český myslitel a pedagog J. A. Komenský útlý spisek Eliáše Bodina o vyučování jazykům, který ho inspiroval k napsání Velké didaktiky. Svoboda nad Úpou a Mladé Buky byly v prvních únorových dnech r. 1628 jedněmi z posledních míst ve vlasti, kudy poslední bis­kup Jednoty bratrské projížděl cestou do exilu v Lešně. Se jménem bo­hatého rodu Schwarzenbergů, kteří panství koupili v roce 1675, je spo­jen poslední pokus o obnovu dolování, které bylo pro nerentabilitu ukončeno r. 1772. Už v polovině 18. stol. bylo ve Sklenářovicích 36 do­mů, v Mladých Bukách 104 a ve Svobodě nad Úpou 99. V roce 1900 měly Sklenářovice 242 obyvatel / jen o 20 méně než Janské Lázně/. Po 2. světové válce ještě 166. S vysídlením Němců tato rázovitá horská osada, která měla vlastní školu a obecní úřad, zanikla. Mladé Buky a Svoboda zaznamena­ly velký rozvoj v minulém století s nástupem průmyslu. Levná vodní síla řeky Úpy přitahovala podnikatele, především textilní a papíren­ské. Prádelna lněné příze založená Johannem Faltisem v Mladých Bukách v roce 1835 byla první v tehdejším Rakousku. Také výrobky svobodských papírníků si brzy vybojovaly své jméno ve světě. Při sčítání lidu 31. prosince 1900 se k české národnosti přihlásil ve Svobodě pouze jeden občan. Se vznikem Československa po první světové válce se ani s příchodem několika správních úředníků tento poměr příliš ne­změnil, a tak se vlivem mnoha nepříznivých faktorů v čs. pohraničí třicátých let stala drtivá většina obyvatel kořistí demagogické po­litiky Konráda Henleina a jeho Sudetoněmecké strany. Kýžené připojení k Velkoněmecké říši po Mnichovu však bylo pro mnohé velkým rozčaro­váním. Přesto byla převažující část německých obyvatel po roce 1945 na základě Postupimských dohod vítězných mocností násilně vystěho­vána do Německa. Ze sběrného tábora v Mladých Bukách to bylo např. v roce 1946 celkem 25 transportů. Noví osídlenci především z Hradecka, ale i ze Slovenska či Češi z Volyně, kteří zde našli svůj druhý domov, začínají ve své druhé či třetí generaci hledat kontinuitu s dávnými předky a chápat souvislosti bez nánosu různých ideologií. Trvalým mementem bezohlednosti k dějinám je obec Sklenářovice, zpupně srovnaná se zemí v padesátých letech.

Nepublikováno (1993)