Freiheit

Kdybych měl poslední tři dolary, dám dva na reklamu. /Tomáš Baťa? Henry Ford?/

Již od svého vzniku měla Svoboda nad Úpou městský ráz, za což děkuje ne­jen horníkům těžícím na nedalekých Rýchorách zlato, kteří ji založili, ale i své zeměpisné poloze. Na strmých stráních úpského údolí opravdu pšenka nekvetla. Podle urbáře vlčického panství měla Svoboda na počát­ku 17. století 88 domácností, z toho jenom 13 zemědělců. Plných 85% oby­vatel se živilo řemesly a obchodováním. Čilý rozvoj těchto činností byl podpořen i pravidelnými týdenními trhy každou středu a sobotu a dvěma, později čtyřmi výročními "jarmarky", na které se sjížděli kupci ze širo­kého okolí, dokonce až ze Slezska /z dnešní Lubavky/. V roce 1722 prospe­rovalo ve Svobodě podle daňového seznamu 78 živností, kteréžto úctyhod­né číslo nijak nesnižuje fakt, že celou pětinu tvořili tkalci. Teprve s rozvojem průmyslu ve druhé polovině minulého století se procentuální počet obyvatel pracujících dnešní terminologií v terciální sféře poněkud snížil. Vážený titul mistr řemesla měl však stále dobrý zvuk a velký vý­znam i v občanském životě.

Po druhé světové válce byla většina svobodských obyvatel vystěhována do Německa. Generace prvních osídlenců z českého vnitrozemí dokázala s nevšedním elánem navázat na staleté tradice. Z dobového tisku prvních poválečných let je ukázka toho, že svou práci dokázali i úspěšně propa­govat. Většina firem zanikla v tvrdých padesátých letech, mnohá jména znají už jen pamětníci. Jiná jako Fénix vzlétlý z popela, zazářila i po těch čtyřiceti letech na místním podnikatelském nebi znovu, byť třeba v dalších generacích, či jiném oboru. Najde se podobný doklad současného rozvoje podnikání i za dalších padesát let?

In: Svoboda forum 200 (15. 3. 1994) - Střípky z dějin XVII