Svobodská píseň domovská
V dobách kdy slova rodina, domov, vlast nebyla jen prázdnými pojmy a příslušnost k nim měla svou váhu i bez okázalého patriotizmu a hurá vlastenčení, dokázali se k nim lidé hrdě hlásit a s určitou vážností chovat. Pyšní na dílo svých otců ctili odznaky sounáležitosti s rodnou zemí, s místem svého bydliště i zájmového kolektivu. Atributy jako státní znak, vlajka nebo hymna byly nedotknutelné. Ale i téměř každá profesní či společenská organizace nebo spolek měly své heslo, znak, kroj, prapor a chorál. Nic na tom nemění, že naši předchůdci se po staletí hlásili k německé národnosti - své cítění vyjadřovali stejně jako naši pradědové u Mladé Boleslavi nebo kolem Kolína.
Svou domovskou píseň mělo vedle historického znaku i hornické městečko pod Rýchorami, Svoboda nad Úpou. Jako veselý pochod napsal text i nápěv svobodský autor Willi Wolf senior a v úpravě pro klavír a zpěv vydal ve formě notového dvojlistu u tiskaře Franze Feixe s notickou, že lze hrát a zpívat všude. Jeden exemplář distribuovaný papírnictvím Seidel se zachoval zásluhou poválečného kronikáře Františka Koudelky v příloze obecní kroniky. Bez „modrých kopců a zelených údolí" v Krkonoších prostě nelze, a tak není divu, že slova nezakrytě připomínají svou inspiraci mnohem starší hymnou všech Krkonošáků (Riesengebirglers Heimatlied) od autorské dvojice Vinzenz Hampel a Otmar Fibiger. Melodie zazněla po letech poprvé od konce války jako sólo na trubku při slavnostním otevření naučné turistické stezky „Via Piette" 22. července 2006. Dle mínění většiny účastníků to znělo velice působivě.
In.: Svoboda fórum XXII. ročník, číslo 741 - srpen 2011
