Freiheit

Centrální část Svobody nad Úpou, zahrnující náměstí Svornosti a do něj ústící hlavní komunikaci, dnešní ulici 5. května, byla už v „dřevních" dobách zastavěna roubenými měšťanskými domy s vysokou, ve většině případů svisle bedněnou, gotizující lomenicí, nesenou tesařsky zdobenými sloupy podsíní, situovanými osou střešního hřebene kolmo na veřejný prostor. Jednotlivé domy stály těsně vedle sebe, řidčeji odděleny jen úzkou uličkou, takže jejich nestejně hluboká podloubí tvořila souvislý chráněný koridor. Tradiční uspořádání přízemí s chlévy, nebo později řemeslnými dílnami a obchůdky směrem do ulice a obytnou částí do dvora či zahrady, bylo po staletí téměř neměnné. Stejný typ, jaký tvořil jádro městečka v době jeho založení v polovině 16. století, se vzhledem k jistému konzervatismu původního německého obyvatelstva stavěl znovu i při obnovách domů po početných požárech až do začátku 19. století.

Teprve v jeho druhé polovině s rozvojem industrializace Úpského údolí začaly tradiční zástavbu nahrazovat zděné měšťanské domy se změněnou osovou orientací, navýšené zpravidla o další patro. Tento proces byl zhruba ukončen teprve krátce před II. světovou válkou. Po ní zůstaly ve středu města už jen ojedinělé objekty, jako třeba čp. 14 nedaleko školy a poslední dochovaný komplex souvislé řady čtyř domků s čp. 47, 48, 49 a 50 na jižní straně náměstí. Jejich stáří se v té době odhadovalo na 230 až 250 let. První z nich vyhořel 5. srpna 1957 a musel být stržen. Zbylé tři byly cíleným tlakem tehdejších zastupitelstev i přes ochranu státní památkové péče zbořeny počátkem roku 1965. Na jejich místě dosud zeje mezera jen provizorně zaplněná parkovištěm a jakous takous parkovou úpravou. Vedle těchto měšťanských domů, o kterých je dnes již dostatek literatury, byly součástí intravilánu města, především na jeho periferiích, jako je lokalita té pravděpodobně nejstarší rozptýlené zástavby v okolí kostela, tak zvaný Školní vršek při staré cestě do Janských Lázní nebo prostor dnešní Tyršovy ulice, také chalupy a chaloupky podhorského typu, dokumentující chudobu drobných zemědělců, řemeslníčků, tkalců a dělníků v prvních průmyslových provozech. Mnohé, více než stoleté, dosud stojí. Jejich rozmístění postrádá řád vnitřního města a je pro ně charakteristické spíš chaotické seskupení. Ty ve svahu většinou zachovávají osvědčenou orientaci okapové strany ve směru vrstevnic a ať už mají roubenou jen obytnou část a část hospodářskou z kamenného zdiva, jsou zakryty šikmou střechou bez zbytečných výčnělků pokrytou zpravidla šindelem, mnohem později překrytým každoročně natíranou asfaltovou krytinou z místní produkce. Mezi ně lze počítat i oblíbený podnik mnoha generací, Dřevěnku v Maršově I. nebo pension U Vrkoušů. Více napoví přiložené fotografie. Při procházce městem a jeho okolím jistě objevíte další. (V článku je úmyslně použito tradiční číslování domů, protože nové přečíslování z poslední doby, které osobně považuji za velký omyl tehdejšího zastupitelstva, vneslo do evidence objektů chaos a ztěžuje historické bádání).

In.: Svoboda fórum XXII. ročník, číslo742, říjen 2011