Freiheit

Tak jako na divadle údajně není malých rolí, tak i ty nejnepatrnější události v dějinách mohou mít pro někoho význam docela zásadní. A právě z drobných rozmanitostí se skládá celkový obraz historie, té místní, stejně jako té velké, všeobecné. Jednou z takových malých svobodských záhad je existence ochranné kapličky na severním úbočí Kravího vrchu v lukách při cestě na Rýchory, ze které se do dnešní doby zachovaly jen nízké zbytky obvodového zdiva z přírodního kamene a naštěstí i pár starých fotografií. Dlouhou dobu nebyl znám ani rok jejího postavení, ani komu je zasvěcena. Příliš světla nepřinesla ani dobová pohlednice s malůvkou uznávaného rakouského krajináře Jung - Ilsenheima s nápisem „Vzkříšení". A přitom stačilo docela málo - otevřít starou německou kroniku města Svobody nad Úpou z let 1837 - 1914, uloženou v státním okresním archivu v Trutnově a poprat se s rukopisem tehdejšího kronikáře, používajícího pro nás téměř nečitelnou novogotickou kurzívu zvanou kurent.

Obecní písař Josef Finger junior vylíčil okolnosti kolem postavení kapličky na dvou hustě popsaných stranách poměrně zeširoka počínaje rokem 1595. Od té doby byla podle poznámky nalezené v účetní knize majitelů městských polností z roku 1820 lokalita obhospodařována. Tenkrát šedesát majetných měšťanů zakoupilo společně od Schaffgotschkého hraběcího panství Maršov (rozuměn stav v roce 1820) tak zvaný „Kalchgut", dnešní Kraví vrch. Obnos nebyl uveden. (Na jiném místě kroniky je uvedeno jméno prodávajícího Šebestiána Kelcha i částka 650 tolarů). Kupující si pravděpodobně rovnoměrně rozdělili pole a neobdělávanou půdu sestávající z lesa a pastvin, dle tehdejších poměrů méněcennou, nechali ladem. Tu si potomci střídavě pronajímali zpravidla jako pastviny. Výnos z nájmů byl hrazen a zúčtováván do městské pozemkové pokladny až do roku 1848. Pozemková kniha se složkou původního výměru se v době válečných událostí v 17. a 18. století ztratila. Část plochy lesů a pastvin o rozloze 43 jiter a 516 čtverečných sáhů byla při Josefínském vyměřování nově spočítána jako celek na 77 jiter a 1586 čtverečných sáhů a označena parcelním číslem 529 (sic! - pravděpodobně jen špatně přečtené 574 stabilního katastru). V roce 1849 bylo 12. října celé zboží rozděleno geometrem Pormem z Pilníkova na jednotlivé podíly. Pozemkový účetní pan Franz Hübner z čp. 44 je pak rozlosoval mezi 60 dědičných měšťanů jako jejich soukromé vlastnictví po předcích. V jejich prospěch vyzněl i tři roky trvající soudní proces, vyvolaný zbytkem nemajetných občanů, kteří se tímto řešením cítili poškozeni. Už při vyměřování pastvin na Kravím vrchu byla se zřetelem na zdejší nepříznivé povětrnostní podmínky vyčleněna v místě zvaném „Kalchbusch" plocha 22 čtverečných sáhů na výstavbu ochranné kaple jako úkrytu při bouřkách a lijácích a zakreslena do katastrální mapy. Až do roku 1870 se však nenašlo dost finančních prostředků na její realizaci. Teprve v roce 1871 bylo postavení ochranné kaple iniciováno vdovou po kloboučníkovi Annou Fiedlerovou, majitelkou nemovitosti čp. 46 ve Svobodě nad Úpou, na její náklady s dobročinnými příspěvky dalších měšťanů. V neděli 3. září 1871 na svátek Anděla Strážce byla - květnatými větami kronikáře: „za slavné vlády Jeho Výsosti císaře Františka Josefa I. a Jeho Svatosti papeže Pia IX. naší velebností děkanem páterem Wenzelem Fuchsem při organizovaném procesí od místního kostela a za hojné účasti věřících, dokončená a obrazy vyzdobená kaplička slavnostně vysvěcena". Město reprezentovali: starosta Josef Finger čp. 69, radní Johann Thim čp. 109, radní August Tippelt čp. 22 a zastupitelé Anton Hübner čp. 5, Franz Stiller čp. 26, Johann Ettrich čp. 38, Franz Miksch čp. 48, učitel Josef Kahl čp. 53, Anton Gansel čp. 78, Johann Ettrich čp. 97, Josef Hübner čp. 111 a Anton Frenzl čp. 112. Stavbu řídil zmocněnec hlavní dárkyně Anny Fiedlerové, její bratr Ferdinand Finger z čp. 69. Právě po této rodině, k níž patřil i tehdejší starosta, se kapli dlouho říkalo Fingerova. Stavěli zednický mistr Anton Gansel čp. 78 a tesaři Wenzel Pfluger čp. 128 s Ignatzem Fingerem čp. 65. Zřizovací listina byla vyhotovena ve třech exemplářích, z nichž jeden byl uložen v kapli, jeden v městském archivu a jeden v pamětní knize svobodské farnosti. Na místě s jedním z nejkrásnějších výhledů na malebnou část východních Krkonoš s dominující Sněžkou jsou dnes jen zarůstající rozvaliny. Nakonec malá byrokratická perlička k pousmání. Těch pár čtverečných pídí země jen nepatrně přesahujících půdorys kapličky je dodnes majetkově spojeno s domem dávné donátorky.

In.: Svoboda fórum XXIV. ročník, číslo 761 duben 2013