Freiheit

Objeví-li se v centru Svobody nad Úpou nová opravená fasáda některého z historických domů, vyvolá vždy zvýšený zájem veřejnosti. Zástupy amatérských kritiků i nekritických obdivovatelů se utkávají ve slovních přestřelkách bez fundované argumentace, jen na základě subjektivního pocitu líbí - nelíbí. A valné většině je to jako obvykle jedno. Nejinak je tomu u nejnovějšího počinu výrazně poznamenaného asijským vkusem majitele domu čp. 537. Hned na úvod musím poznamenat, že patřím k těm, co určitě nejsou nadšeni. V žádném případě nemám nic proti barevnosti, ale architektura není papoušek a všechno by mělo mít svůj styl. Nadarmo se neříká, jiná země - jiný mrav. Kdo někdy viděl barevné skandinávské domky, hýřící sytou červení, zelenou i modrou, musí uznat, že je to něco podstatně jiného než pouťová směs křiklavých nelomených barev z asijské tržnice. To není nic proti prolínání kultur ani s odpuštěním „zaprděné" čecháčkovství. Zdaleka nejde jen o barvy. Brutální zásahy minulých let do uspořádání a vzhledu okenních a dveřních otvorů zprznily štukové fasády většiny domů na náměstí i v hlavní ulici. Odstrašujícím příkladem je otlučení všech secesních zdobných prvků z budovy pošty, ze které se tak stal fádní, šedivý a nevzhledný barák.

Smekám před každým, kdo se do obnovy domu s vynaložením značných finančních nákladů a fyzického úsilí pustí a je mi líto každé zmarněné příležitosti. Při stejné práci a za stejné peníze lze dosáhnout kvalitního výsledku, odpovídajícímu architektonickému stylu budovy. Bohužel současný stavební zákon nedává obecní samosprávě příliš možností, jak záměr stavebníka ovlivnit. Omluvy, že každý dělá na svém a za své peníze neobstojí, stejně jako srovnání s oprýskanými a chátrajícími domy. Je to asi jako volit mezi bicyklem s jedním chybějícím kolem nebo dvěma. Ani jeden není vhodný k jízdě. A přímo husí kůže mi naskakuje při smířlivém konstatování, že si časem zvykneme. Já si nechci zvykat, protože stejně tak se dá zvyknout na ostnaté dráty na hranicích i na tu šibenici, jak říkávala babička. Že to jde i jinak i s daní moderním trendům barevné škály, dokazují příklady z téže ulice. Ne každý má cit pro vyváženost moderních technologií a tradičních hodnot, ale osvícený majitel si nechá aspoň poradit. Původní barevnost většiny historizujících fasád, ať už s pevnou škrabanou omítkou nebo natíraným vápenným štukem, byla v našich zeměpisných šířkách převážně pouze tón v tónu, sporadicky dvoubarevná a každá obnova, která se původnímu stavu alespoň přiblíží, splňuje požadavky objektivního vkusu. Každé překročení těchto jednoduchých zásad jej negativně ovlivňuje - až si nakonec zvykneme a stanou se z nás nevkusní konzumenti nevkusu všeobecně. Abych byl In, zdůrazňuji, že nemám mandát vynášet absolutní soudy a už vůbec nemíním někomu vnucovat svůj názor. Jako slovo do pranice nabízím několik příkladů, které se dle mého uvážení povedly. Za absolutní současnou jedničku považuji dům čp. 431 s odvážnou avšak decentní kombinací barev, odpovídající celkovému stylu výstavné budovy. Povedl se i protější rokokový dům čp. 507, na kterém stále chybí nějaké upozornění, že v něm přespal císař Josef II. a kde bych se osobně výraznějšího barevného odstínu nebál i někdejší Peterova cukrárna s nápisem Hotel Ski, což je z nepochopitelných důvodů jen kulisa hodná jistého knížete Potěmkina. Nezatracuji ani lékárnu, i když od původního vzhledu se přece jen liší. Jednoduchou a ukázněnou barevnou kombinaci zvolili i majitelé domů čp. 441 nebo 451 a další. I nepovedené příklady bych uvést mohl, ale tento web není bulvár a já radši chválím. Shrnuto, podtrženo. Za jediný podstatný klad uvedeného díla pokládám, že to není změna nevratná a vše se dá někdy v budoucnosti zase napravit. Pokud ovšem nebude do té doby na náměstí stát místo chátrající radnice zbrusu nový minaret a svobodské dámy v burkách se budou jedna druhé podobat jako vejce vejci. Na to bych si vážně zvykal nerad.

Čp. 431 *****

Nepublikováno