Současná móda ošklivosti válcuje kulturu i běžný život. Prázdné plátno, kterého se umělec ani nedotkl, hromada roští v koutě galerie, mrtvolky v lihu či autentické fekálie jsou prezentovány jako umění. Kakofonie zvuků, puštěná hlavně pekelně nahlas nahradila hudbu a z obrazovek televizí i širokých pláten multikin se valí obludy, splašky a krev. Kdejaký matlal ovlivňuje fasádou svého domu všeobecný (ne)vkus. Krásné mladé holky vynaloží spoustu času a někdy i peněz, aby ze sebe udělaly odpuzující příšery s kérkami a piercingem i na nejintimnějších místech. Proti některým byl tradiční strašák v zelí vrcholem vytříbené elegance. Nebývalo tomu tak vždycky. Po staletí bývala ideálem krása, anebo aspoň líbivost, poplatná momentální módě. Tím není míněno lakování reality na růžovo, ale přirozená snaha zpříjemnit si prostředí, ve kterém žijeme. Určitou zdobností se pyšnily i tak obyčejné a v podstatě nepříjemné písemnosti jako jsou faktury. Ty tvoří nepřehlédnutelnou část obchodních papírů, tiskopisů s graficky pojednaným záhlavím, kterým se ve sběratelské hantýrce říká všeobecně hlavičkové papíry. Bez ohledu na tiskařské techniky, z nichž pochopitelně obrazové veduty firem jsou nejhledanější, používali je majitelé tradičních a prosperujících továren a obchodů i drobní řemeslníci. Každý podle svého výtvarného cítění i kapsy. Dnes jsou žádaným zbožím na sběratelském trhu, vyhledávaným regionálními badateli nejen pro nostalgické kouzlo starých časů, ale i pro nespornou vypovídací hodnotu. Při představě všech úkonů, potřebných k vyhotovení každého takového lejstra, které bylo samo o sobě nezaměnitelným unikátem, se není třeba divit, že je příjemce pečlivě založil, i kdyby to nenařizoval zákon o vedení účetnictví. Jaký je to rozdíl proti neosobnímu, strojem potištěnému kousku papíru, který s lehkým srdcem zahodíme hned po zaplacení. A to už vůbec nezmiňuji elektronické bezhotovostní platby. Ne snad, že by se v současné době hlavičkové papíry v obchodní podnikové korespondenci i soukromém styku nepoužívaly, někdy jsou i graficky na úrovni. Ale název seriálu „Střípky z dějin" napovídá, že se zas trochu prohrábneme starým papírem.
Trendy
Také svobodští podnikatelé po sobě zanechali někdy i několik typů různě zdobených listin. Honosné rytiny budov papírenského podnikatele Fiebigera pravidelní čtenáři znají ze samostatného článku. Ani ostatní majitelé papíren nezůstávali pozadu. Maršovský Roeder vsadil na několik variant čisté grafiky písma, zakladatel pozdější „Weisshuhnky" Franz Schmidt na hravé rozviliny. Elegantní papíry s erbovní vlašťovkou firmy Piette vypovídají o skromnosti a vkusu svého majitele. Ten z roku 1905 je i s jeho charakteristickým vlastnoručním podpisem. Lichotivý pohled na svou nehezkou strojnickou provozovnu nabízel Václav Schneider. Skoro to vypadá, že čím menší firma, tím nápadnější prezentaci najdeme na jejích písemnostech. U svíčkárny možná hrálo roli, že ji vlastnil dlouholetý pan starosta. Z drobných živnostníků mívali nejhonosnější faktury jak je všeobecně známo kominíci. Ale i klempíř Graf z náměstí se očividně plácnul při zadávání tisku přes kapsu. Stejně jako maršovský „černý havran" truhlář Schiller. Jistá civilnost až strohost docela překvapí u zavedených stavebních firem, jako byl majitel albeřických lomů a vápenek Johann Bischof, nebo vyhlášený stavitel Josef Capolago. Stanislav Hofman mladší navázal svou současnou prodejnou elektrozboží na předválečné zástupce firmy Philips, pány Ullmanna a Kleina, jejichž faktura patří mezi ty povedenější. Obchodník Illner z Maršova I. vystavil účet za 15 citronů po 60 haléřích pro lesní divadlo v Dolní Olešnici na blanket, nabízený některými šíbry na internetových aukcích za zaokrouhlenou sumičku rovnou ekvivalentu několika kil tohoto tropického zdroje vitaminu C. Atd. atp. - uvedené ukázky žádný komentář snad ani nepotřebují.
In.: Svoboda fórum XXV. ročník, číslo 776, srpen 2014
