Freiheit

Letní měsíce, to je většinou ve všech novinách obávaná okurková sezóna. Renomovaná novinářská esa i příležitostní regionální pisálkové povolují otěže své lenosti, zatímco profesní fantazie odpočívá. Touha být vidět za každou cenu, i kdyby si snad měl člověk téma z prstu vycucat, je však silnější. Minimálně od vynálezu knihtisku nás obklopují různá hesla, mravoučná přikázání, zapamatování hodná moudra slavných, zlidovělé hlášky, výkřiky a nápisy na zdech. Citáty, citáty, citáty! Kdysi to bývaly úryvky z knihy knih - bible, jednotlivé verše ze Starého i Nového zákona, myšlenky starověkých, řeckých i římských mudrců, latinská úsloví, lidová přísloví a pořekadla, motta a poslední slova významných osobností, vtipné úvahy literárních postav i náhodné útržky rozhovorů, které jinde a jindy v úplně jiné souvislosti mohly znít zajímavě. Asi nejsem sám, koho takové písemné projevy přitahují, o čemž svědčí mnohá knižní vydání citátů všech epoch, všechny ty Inspiromaty ve všech jazycích a ovšem o všem. V mládí jsem horlivě popisoval notýsky vtipnými průpovídkami velikánů a měl jsem blahé pocity, když jsem potkal někoho stejně potrefeného.

Vždyť, co jiného jsou svaté obrázky nad dveřmi do světnice horských chalup se slovy požehnání v mnoha variantách, jejichž vtipnou parafrází v pražském divadle Semafor je „Buď vítán, kdo s dobrým úmyslem odcházíš"? Nebo nápis „Dej Bůh štěstí domu tomu, vystavěl jsem, nevím komu", vyrytý na záklopovém prkně anonymním stavitelem? Vlezlé „To chce klid!" hyzdící za totáče interiér téměř každé hospody, stejně jako „Servít je vůl" stěny veřejných WC, není sice nejlepší příklad, ale jsou z téhož pytle. Osobně mám radši jemnější humor, jako byl třeba nápis „I krátká návštěva potěší" u vstupní branky ve Slané u Semil, jímž malíř Vladimír Komárek taktně upozorňoval neomalené návštěvníky jeho atelieru, že by občas taky rád pracoval. Kouzelné je i jeho antimilitaristické heslo „Hlavně né válku. Vono stačí, že je mír!". A také znárodnělé Cimrmanovo zvolání „Budoucnost patří aluminiu", které měl nejmenovaný vedoucí místního Kovošrotu pan Peprníček pověšeno v kanceláři sběrny dávno před dnešním cenovým boomem barevných kovů. Leckterý reklamní slogan má všeobecnou platnost, viz třeba umně vyvedená tabule „Od kolébky až ke hrobu slouží mistr truhlář" visící dlouho mezi strohými bezpečnostními příkazy v truhlárně mého tchána. Nad mým zděděným ponkem, který už léta neužívám, zas visí sériově vyráběná cedulka z dob, kdy mělo řemeslo ještě patřičný zvuk. Dostal jsem ji kdysi od pana Kocmana, který ještě v 50. letech příležitostně spravoval ve Svobodě boty. Stojí tam: „Jste - li spokojen, řekněte to svým známým. Nejste - li spokojen, řekněte to mně." Citát nějakého Uljanova „Učit se, učit se -" a to třetí jsem už zapomněl, zošklivil školu a nástěnky s budovatelskými hesly mnoha generacím školáků, a tak těžko najdete trotla, který by něčím takovým zdobil své obydlí. Přiznám se bez vytáček, jsem to já. Připojí - li se totiž ještě další úchylka, jako je fascinace starými rámečky, lze to považovat za medicínsky jasně klasifikovatelnou mánii. Jednu výhodu to ale má. Stačí oběhnout chalupu a mohu nabídnout celou kolekci myšlenek, které mě během času zaujaly. Není to nic proti ničemu, jen nezávazné letní čtení. Na adjustaci ještě čeká židovské přísloví „Žert je polovina pravdy" a moudro německých horáků z Krkonoš „Humor je, když se navzdory všemu smějeme". Rámečky bohužel došly. Laskavý čtenář jistě promine. Příště už to zase bude o jiném.

In.: Svoboda fórum XXVI. ročník, číslo 786, červenec 2015