Freiheit

První letošní sběratelská akvizice, nabízená doslova „za hubičku", získaná symbolicky hned na Nový rok 1. 1. 2016, jsou dvě barevné varianty téhož odznaku, vydaného vedením Krkonošských papíren k 100. výročí založení svobodského závodu bývalé firmy Piette. Výtvarně nevynalézavý a době poplatný odznáček na jehle, provedením však stále ještě kvalitní výrobek s poctivými barevnými smalty, vyrobený právě před 50. lety, připomíná hned několik výročí.

Ve válečném roce 1866, kdy se na území Trutnovska střetly bojové šiky armád útočícího Pruska a napadeného Rakouska - Uherska, zakoupil podnikavý potomek starého francouzského papírenského rodu Prosper Piette, toho času nájemce papírny Císařský mlýn v Bubenči, zkrachovalou papírničku na pomezí Svobody nad Úpou a tehdejšího Maršova I. na níž byl vyhlášen konkurz. Neúspěšný podnikatel Johann Etrich ji vybudoval ze zaniklého historického hamru a jeho záměr vyrábět papír mu z nějakých důvodů nevyšel. Za 66.000 zlatých rakouské měny získal Piette od jeho věřitelů zároveň i pobočný závod na výrobu dřevoviny a už 16. 12. 1866 zahájil výrobu tenkých papírů s denní produkcí 400 kg. Prozíravá orientace na cigaretové papírky přinesla firmě již v následujícím roce významné ocenění bronzovou medailí na výstavě v Paříži a postupné ovládnutí vývozu do mnoha zemí světa, zejména Orientu a Indie. Prosperující podnik, v jehož vedení pokračoval po otcově smrti nejstarší ze tří synů Prosper Piette II., povýšený za zásluhy císařem Františkem Josefem I. v roce 1898 do šlechtického stavu s predikátem Rivage, byl po II. světové válce znárodněn a po několikaletých peripetiích začleněn do svazku Krkonošských papíren se sídlem v Hostinném. V době stého výročí provozu v roce 1966 koloval mezi obyvateli Svobody nad Úpou vtip, že je lze snadno rozdělit na tři skupiny. Jedni v papírnách pracovali, jedni pracují a ostatní budou pracovat. Tak pevné postavení tradiční výroba papíru tenkrát měla a několik místních závodů poskytovalo obživu velké části zdejších rodin. V roce 2016 kdy bychom mohli slavit 150. výročí je bohužel všecko jinak. S přechodem na volnou konkurenci trhu po sametovém odmávání plánovanému hospodářství převálcovali zastaralou výrobu řízenou nezkušeným managementem draví a levnější světoví vývozci. Stejný osud potkal většinu textilních podniků v povodí Úpy, z nichž některé jsou již srovnány se zemí, nebo třeba jizerskohorské skláře. V opuštěných prázdných budovách papíren se prohání vítr, a i kdyby přišel nový podnikatel formátu Prospera Piette a několika generací jeho potomků, ztracenou pozici (možná i docela zbytečně) by asi jen těžko získával zpět. Važme si proto každé i sebedrobnější památky na úspěchy našich předchůdců. Kdo ví, co zůstane po nás?

Nepublikováno