Freiheit

Chybovat je lidské. To věděli už staří Řekové i Římané a písemně zaznamenal Seneca starší. Latiníci jistě doplní, že i s druhou částí moudrého úsloví - trvat na omylu je hloupé - ho často užíval ve svých projevech filosof, politik a pohotový rétor Cicero, významný křesťanský spisovatel svatý Jeroným a řada dalších učenců starověké antiky. Některé omyly jsou však systematicky vyhledávané a ceněné, především mezi sběratelskou cháskou určitých oborů. Například numismatici hodnotí každý zmetek, který unikne oku kontrolora v mincovně a dostane se do peněžního oběhu, jako vzácnou variantu, jejíž finanční ocenění někdy několikanásobně převyšuje dokonalý odražek. Stejně tak notafilisté pečlivě zkoumají každou bankovku, jestli nemá náhodou pootočený vodoznak, nebo při tisku špatně nastavený číslovač. Nemluvě o filatelistech. Ti dokážou o deskových vadách jedné jediné známky, konkrétně třeba červené 10 haléřové z počátků Československé pošty od Alfonse Muchy se siluetou Hradčan (abychom zůstali na domácí půdě) pořádat dlouhá symposia. I sběratelům pohlednic už jistě prošla rukama nejedna kuriozita vzniklá vlastně omylem. Názorně se to nechá dokumentovat i na několika příkladech svobodských „čumkaret". Hned čtyři popletené exempláře jsou z období druhé světové války, kdy Svoboda nad Úpou s celou oblastí tak zvaných Sudet patřila k německé Třetí říši. Shodou okolností jsou všechny z vydavatelství Walter Staudte v dnešní Jelení Hoře.

Dosud nenaplněná touha mnoha svobodských generací mít ve městě pořádné koupaliště se splnila aspoň na chybně popsaném pohledu na otevřenou venkovní plovárnu v přeshraniční polské Kamenné Hoře, tehdy Landeshutu ve Slezsku. Podobný omyl, na který vydavatel přišel až po vytištění obrázku s pohledem na panorama Svobody s dominantou kopce Muchomůrky uprostřed, který je nejspíš dvojčetem předešlého, vyřešil překrytím původního nápisu „Landeshut i. Schles. - Freischwimmbad" a natištěním „Freiheit im Riesengebirge / Sudetengau". ***  Další záběr se tiskařskému šotkovi (doufejme, že nešlo o záměr nějakého totálně nasazeného sabotéra z Protektorátu) podařilo propašovat hned dvakrát na odlišné vydání téže pohlednice. Každé malé svobodské dítě jistě pozná, že to není Trutnov, ale místní vyhlášená grand avenue, Hauptstrasse von Freiheit, hlavní a jediná třída mnohem menší brány do Krkonoš. *** Ještě starší je okénková pohlednice odeslaná ze Svobody prostřednictvím Rakousko - Uherské pošty 1. srpna 1917. Vydal ji v černobílém provedení Augustin Hintner z Maršova I. a u spodních obrázků přehodil jména majitelů továren. Zřejmě aby si oba sousední papírenské podnikatele usmířil, vydal vzápětí stejnou pohlednici v barevném provedení a tentokrát již se správnými popisky. ***  Bez chyby není ani anonymní fotografická pohlednice v úvodu, podle všech indicií pocházející z věhlasného svobodského atelieru Josefa Jeschke, s negativním nápisem Svoboda nad Úpou v Krkonoších, jakými po válce značil pohlednice národní správce firmy Jindřich Černý. Chybička se vloudila v podobě černého přítisku „Hornická ozdravovna". Ten patří úplně jiné výrazné budově pozdější Lesnické školy, dnes zcela přestavěné. Na snímku je totiž místní základní škola ve své tehdejší podobě. ***  Ukázka z nejnovější produkce dnes nejběžnějšího formátu 10,5 x 15 cm, známého pod laickým pojmenováním velký, je příkladem snahy vydavatele OFTIS z Ústí nad Orlicí vtěsnat na danou plochu co nejvíc záběrů. V tomto případě se bez velké újmy na kvalitě povedlo umístit jich celý tucet. S nápisem Svoboda nad Úpou jsou však spodní tři z Horního Maršova, a to o velké znalosti místních místopisných reálií nevypovídá. Jestli je to schválnost, tak z toho nemůže mít radost ani jedna z obcí.

In.: Svoboda fórum XXVII. ročník, číslo 797 - 798, červenec - srpen 2016