Freiheit

S nadcházejícím podzimem každý dobrý hospodář sklízí úrodu dohasínajícího léta a pečlivě vybírá plody na uskladnění. I na mém pracovním stole se obrazně nakupila snůška letního „ovoce" v podobě nesourodých fotografických záznamů ze svobodské historie v databázi kompjútru. Srovnání s klíčovými událostmi mezi dvěma uzávěrkami novin, jistě bohatě zdokumentovanými současnými mistry objektivu, se tak přímo nabízí. Začátkem září začalo školní vyučování. Přes to (zatím) v Česku „nejede vlak".

Ze zásoby třídních fotografií nabízím školáky 2. třídy svobodské základní školy z podzimu roku 1950. Jejich radosti i strasti s nimi tenkrát vedle mladé učitelky Dany Makovcové prožívaly rodiny Barboříkova, Benešova, Bělohlávkova, Čechova, Faltejskova, Finkova, Hanušova, Chocholoušova, Janatova, Karasova, Klepalova, Kočova, Korbelářova, Kuldova, Kvačkova, Millerova, Mindžákova, Musilova, Nohova, Piklova, Portychova, Pýchova, Šimkova, Štorkova, Vaňkova, Vítova a Zálišova. O osm let později je několik z nich zachyceno na prvním samostatném prázdninovém čundru po hřebenech Nízkých Tater. Že je na obou někdejší Svoboďák Pavel Janata žijící už mnoho let v Trutnově není náhoda. Chuťovkou k této sérii je část pedagogického sboru ze sedmdesátých let minulého století aparátem černovlasého mladíka Stanislava Ondráčka v rukách některé jisté z jeho kolegyň. Standova fotka posloužila i jako oslí můstek pro přechod k další události sezóny, již tradičnímu představení premiéry autorské taškařice ochotníků z místního divadla S.N.Ú., pořádanému v předvečer celodenních Rudolfových slavností, doplněného doprovodnou výstavkou s průřezem tvorby tohoto giganta regionální dokumentaristiky. Divadlo se ve Svobodě hrávalo i před válkou. Za poetický snímek z neurčené hry děkuji místnímu rodákovi panu Kühnelovi, jehož děda „papa Kühnel" provozoval proslavený hostinec poblíž kostela. Jediný muž na jevišti je vyhlášený krasavec Rudi Feix, tehdy asi třicetiletý syn tiskaře z čísla 42 na hlavní ulici. Rudolfovy slavnosti jsou poměrně mladá záležitost, i když máme za sebou už (teprve) XIII. ročník. Příležitost něco slavit bývala vždycky a sem tam nějaká fotografie se taky zachovala. K již kdysi publikovanému alegorickému vozu, který se pro jeho kouzlo nerozpakuji použít ještě jednou, přidávám detail z jiného bujarého průvodu, zapůjčený z rodinného alba manželů Russe z Maršova I. Ani návštěva dalšího rodáka Vlasty Korbeláře, školáka z úvodního snímku, se neobešla bez zajímavých záběrů z mizející Svobody. Na některé jistě ještě přijde řada. Dům v nepřirozené zeleni nestálých barev tehdejší reprodukční techniky musel ustoupit výstavbě silnice do Pece pod Sněžkou, ale to není zas tak dávno a mnozí si na něj ještě pamatují. Poslední oříšek k nakousnutí, je jen pro opravdové patrioty. Hostinec „U města Brém" na detailu pohlednice ze začátku minulého století neříká většině současných obyvatel Svobody nad Úpou nic ani podle názvu. Hodně staří němečtí pamětníci by v něm možná poznali hotel Bahnhof před přístavbou verandy. Vám ostatním to rád prozradím. Je to jedna ze stálic místního pohostinství, v současné době mimo provoz a na prodej, většinou poslední noční zastávka mé generace při turné po početných tanečních parketech v nejbližším okolí před několika desítkami let. Hotel Sport.

In.: Svoboda fórum XXVII. ročník, číslo 800, říjen 2016