Freiheit

Dříve než napadne ta bílá hrůza, na kterou se někteří spoluobčané dokonce masochisticky těší, ještě krátké ohlédnutí do zeleného. Město Svoboda nad Úpou je bujnou zelení stromů a keřů doslova obklopené ze všech stran. Mnohdy dokonce agresivní a nekultivovanou z nechtěných náletů. A nic na tom nemění, že ji rozmařilý podzim ještě před příchodem plískanic zacáká líbivou škálou ohnivých barev od zlaté po temně rudou. Nebylo tomu tak ale vždycky. Stačí se podívat na jen pár desetiletí staré fotografie. Všude po okolních stráních, často až k obzoru jen obhospodařovávaná políčka a louky se sporadickým stromovím podél cest a ostrůvky lesů. O to víc vynikly vysázené aleje a pěstěné parčíky, kterých bylo na území města taky dost. Parky zanikly, aleje zestárly a prořídly, nové vysázené partie vznikají. Tak už to na světě chodí. Některé stojí za to si připomenout.

Nejznámější parkovou úpravu na dnešním Pietteho náměstí v Maršově I. s pověstným rybníčkem nahradilo nově důstojné uspořádání klidové zóny před kdysi hlučnou bývalou školou. Mnohem větší, honosnější a starší byl soukromý park s arboretem vzácných dřevin v sousedství továrnické vily rodiny Piette, volně navazující na „divokou" přírodu za řekou, ze kterého se dochovalo jen několik osamělých stromů. Podobný stylový park s jezírkem a okrasnými keři založil papírník Weisshuhn v místech, kde je od poloviny 50. let minulého století současný sportovní stadion. Od řeky ho oddělovala vycházková cesta s nevšední březovou alejí, která tam je, světe div se, stále patrná. Vzácný skleněný negativ z období II. světové války je z atelieru Josefa Jeschke. K publikování ho zapůjčil a současnost zvěčnil Josef Čermák. Ještě před vysazením dnešní vzrostlé lipové aleje na pravém břehu Úpy od mostu k náměstí, lemovala levý břeh řeky alej štíhlých topolů. Vše se změnilo s regulací říčních břehů po katastrofální povodni v roce 1897. O lipové aleji v Horské ulici se tehdejší kronikář rozepsal podrobněji. Vznikla současně s výstavbou cesty do Janských Lázní v polovině 19. století a každý stromek stál jeden zlatý. Také tradiční stromořadí, lemující radniční stranu náměstí Svornosti už v jeho prašné podobě, změnilo několikrát svou druhovou skladbu i počet stromků, ale na dochovaných fotografiích je vždycky. Jiná alej nesoucí jméno císaře Františka Josefa I. spojovala janskolázeňský promenádní les po úzkém hřebínku přes Muchomůrku s vyhlídkovým altánem se Svobodou nad Úpou a tvořily ji z převážné většiny javory. Malebné fragmenty cesty jsou dodnes okrasou hojně navštěvovaného Farmaparku Muchomůrka. Zato z aleje v někdejší Nádražní ulici, spojující vlakové nádraží s ocelovým mostem přes Úpu, nepřežil výstavbu nové silnice a později dopravního terminálu jediný kaštan. V době vydání tohoto čísla už bude naštěstí po volbách, tak snad nebude nikdo mé pamětnické vzpomínání podezírat ze skryté propagace Strany zelených.

Třešničkou na dortu je stará dřevařská cesta bukovým lesem na Kravím vrchu převzatá s laskavým svolením z www.fanca.cz

In.: Svoboda fórum XXVIII. ročník, číslo 812, listopad 2017