Freiheit

Ústředním motivem dalšího pokračování seriálu s putováním za měnícími se kouty a mizejícími domy města Svobody nad Úpou je trojice ne příliš starých, ale vzácných fotografií již neexistující chaloupky s původním číslem 3. Na jejím místě vedle mateřské školy stojí „novostavba" ze sedmdesátých let minulého století s upraveným číslem popisným 403. Fotografie, za které děkuji manželům Bajburinovým, jsou dokladem, jak je důležité uchovávat památky na dobu jen nedávno minulou. Je běžnou zkušeností všech zájemců o historii (regionální obzvlášť) že se daleko snáz získají relikvie z dob Rakousko - Uherského mocnářství, než z let po druhé světové válce. Dnes, kdy fotografuje skoro každý je papírových fotografií paradoxně daleko míň než před vynálezem digitálních aparátů a chytrých mobilních telefonů. Tisíce virtuálních snímků ale dokáže zlikvidovat jeden pořádný blackout. O vžitém nešvaru nepopisovat obrázky pro budoucí pokolení a tím je odsuzovat do anonymity ani nemluvě. Přitom každé zachycení pomíjivého okamžiku má svou vypovídací hodnotu, bez které by nemohly vzniknout například ani tyto články.

Dům čp. 3 patřil prokazatelně k nejstarším v městečku, i když vzhledem k mnoha možným přestavbám následkem požárů, nemusel to být právě ten, který starší ročníky ještě pamatují. Očíslován byl již v roce 1768 a je zakreslen i na indikační skice k stabilnímu katastru z roku 1841. V té době jej obývala rodina truhláře Johanna Seiferta (*1799) včetně jeho otce Franze (*1767) stejného řemesla. Narodili se zde zřejmě tři zástupci generací malířů, Anton (*1802) i jeho syn Alois (*1829) a synovec Josef (*1886), které si přisvojuje také město Vrchlabí, kde bydleli a někteří i tvořili od konce 19. století. S polohou domku u cesty nedaleko kostela se pojí i další zajímavost. Až do roku 1770, kdy byla postavena fara, sloužil duchovním docházejícím z farního kostela v Mladých Bukách jako pohostinné místo pro přestrojení, osvěžení a ohřátí. Jiné tři snímky, které se shodou okolností objevily v nedávné době, spojují hned tři činitelé. Stejná datace do roku 1890, stejný formát 15 x 13 cm a s největší pravděpodobností i stejný autor. Bohužel neznámý. Nebýt na prvním obrázku nezaměnitelný buk (zde coby jinoch „štíhlý jako proutek") asi by málokdo poznal, že jsme pouze o skok přes potok od předešlé lokality. V průhledu za bukem, kde se dnes tyčí mohutnější budova Domu s pečovatelskou službou je vidět dávno zaniklý dům čp. 4 kde bývalo ještě po roce 1945 Čermákovo zahradnictví. Vlevo jsou zaniklé domky v Kostelní ulici. Místo čp. 7 postavili společníci Jirka a Wolf v roce 1927 rodinnou vilku se stejným číslem. Sousední čp. 8 kde ve čtyřicátých letech minulého století bydlela zvonice Anna Kulbe bylo zbouráno bez náhrady. Z pohledu pozorovatele stačí udělat jen čelem vzad a zůstat stále v Kostelní ulici. Před námi na horizontu se tyčí kopec Galgenberg - dnešní Muchomůrka. Je to ta část ulice od mostku ke škole, v níž je Janský potok po mnoha povodních dávno zatrubněn. Její vzhled se změnil tak dokonale, že mají s identifikací potíže i pamětníci. Pro ty, kdo poznají jen tu starou „Kebrdlovku" v náručí pouličního muzikanta malá nápověda. První zděný domek vpravo je dnešní čp. 412. A jdeme dál! Chviličku pobudeme za školou a místo obvyklých alotrií (jó, kdeže loňské sněhy jsou) mrkneme mimo program vlevo přes Janský potok. Dům kromě přečíslování na 419 se nijak výrazně nezměnil. Dámská krejčová Anna Richter z vývěsního štítu je uvedena ještě v adresáři z roku 1910 kdy jí bylo 41 let. Zatímco na panenské stráni nad domem není ještě po nějaké další výstavbě ani potuchy. Za posledním snímkem ze shora zmíněné tříkusové kolekce musíme přes náměstí do Horské ulice. V lokalitě tak zvaného „Školního vršku" je v těsném sousedství kdysi renomované výrobny bruslí a lyžařského vázání podnikatele Václava Schneidera, dnešní firmy Japio, ve stráni nad cestou dvojice starobylých domků přečíslovaných jako všechny historické budovy v centru města naprosto nesmyslně na čp. 457 a 458. V obou bydleli v té době zaměstnanci papírny Piette, Johann Sagasser a Wenzel Walsch s rodinami. V prvním domku s podpěrnými trámy na zápraží žilo celkem osm lidí. A když už jsme tady, dopřejme si jako bonus pohled na bonbónek na konci ulice na samé hranici katastrů Svobody nad Úpou a Janských Lázní. Aby člověk v nabídce německého antikvariátu na aukčním internetovém portálu eBay rozeznal na staré „počmárané" pohlednici s názvem položky „Gruss von dem Kaiserbad" jeden z nejvěhlasnějších svobodských pohostinských podniků své doby, musí mít docela cvičené oko. Jednoho takového znám - pochválím se sám. Pohlednici vydavatele Alfreda Vattera odeslanou z Janských Lázní do Berlína v červenci 1905 podepsal tehdejší provozovatel hotelu Johann Brunnecker z Malé Úpy. Později zde byla léčebna pojištěnců nemocenské pokladny a naposled lesnické učiliště. Na jeho místě je dnes moderní budova České lesnické akademie. Více o ní najdete v časopise Krkonoše - Jizerské hory 1999/9 nebo na www.freiheit.cz .

In.: Svoboda fórum XXIX. ročník, číslo 818, červen 2018