Freiheit

Prázdninová atmosféra podkrkonošského maloměsta před téměř šedesáti lety dýchá z fotografie, kterou mi laskavě půjčila paní Lilka Martello z italského přístavního města Janova. Rodiště slavného mořeplavce Kryštofa Kolumba, považovaného několik století za objevitele Ameriky vzbudilo docela nedávno světovou pozornost zřícením velkolepého visutého dálničního Morandiho mostu. Při něm se shodou šťastných okolností zachránil v kabině kamionu spadlé do mnohametrové hloubky český řidič. Na snímku z léta 1964 je setkání tří spolužaček ze střední zdravotnické školy v Trutnově. Sotva rok před tím se ještě tehdejší svobodská občanka jmenovala Lída Barboříková - nyní už pouze na návštěvě. Na motorce za ní přijela kamarádka Libuše z Velké Úpy se spolujezdkyní Markétou ze Dvora Králové nad Labem. Kontrast tří krasavic a šedivé oprýskané budovy s nevábnými kůlnami v pozadí mi vnukl nápad zachytit známé útržky z dějin zajímavého domu na svobodském náměstí. Sice se na stránkách místních novin zmínky o něm objevily již mnohokrát, ale opakování je jak známo matkou moudrosti a souhrnná rekapitulace nezaškodí.

Pro Svobodu nad Úpou ne zrovna běžný hrázděný patrový dům slezského typu dostal při prvním číslování domů podle soudobého kronikáře již v roce 1768, čili údajně ještě před úředním nařízením císařovny Marie Terezie z roku 1771, číslo 94. Přestože stál stále na stejném místě ve východním cípu trhového náměstí, patřil číselnou řadou do tehdejší Horské ulice vybíhající z náměstí na sever. Po změně dopravní situace a výstavbě křižovatky se sjezdem z nové rychlostní silnice pokračuje nově jako Tyršova ulice. Rozsáhlá půda starobylého domu s předsazeným štítem na sloupech ozdobeným kabřincem ve špici sloužila původně jako sýpka k uskladnění desátků ze sklizně obilí určených pro panstvo ve Vlčicích. Viditelná část hrázděného zdiva v patře a prostorná podsíň k zajíždění naložených povozů skýtala malířům vděčný a častý motiv k zobrazení. Již na indikační skice stabilního katastru z roku 1841 je dům označen jako zděný. Tehdejší majitel řezník Josef Stephan (*1784) byl syn výměnkáře Ignatze Stephana (*1752). Žili pod jednou střechou ještě v roce 1844, kdy vlčický farář pořizoval generální soupis duší ve své farnosti. Řeznickou živnost provozovali v domě tradičně ještě další majitelé nebo nájemci. Z mladších archivních pramenů se nechá vyčíst, že to byli mimo jiných např. v roce 1900 nový majitel Franz Paulitschke z Komárova, který měl zároveň pronajaté pohostinství. Už v roce 1906 však vládl masnému krámu spolumajitel domu, napsanému na Josefinu Kahlovou, Josef Mitlöhner. Manžel majitelky Johann Kahl provozoval hostinec s turistickou noclehárnou. Právě on přejmenoval záhy podnik na strategickém místě naproti poštovnímu úřadu, přestěhovanému nově z původních již nevyhovujících prostor v čp. 2 do nadačního domu věnovaného obci bratry Etrichovými, kde je dnes Městský úřad na „Gasthaus zur Post". Sjížděly se zde poštovní dostavníky z několika směrů a sousednímu hotelu Radnice díky atraktivnímu názvu vyrostla zdatná konkurence. Později se do rodiny Kahlových přiženil číšník Gustav Richter. To vysvětluje, proč je v adresáři majitelů domů z roku 1930 uvedeno u čp. 94 „pozůstalost po Richterových" a jako provozovatel hospody Franz Zinnecker. V seznamu živností obsazených novými osídlenci po druhé světové válce s datem 20. 9. 1946 figuruje jako majitelka hospody jistá Hedvika Schubertová, kterou nahradila jako národní správce Ludmila Říčařová. Z té doby pochází vžitý nesprávný a dodnes užívaný překlad „Stará pošta". Přitom zmiňovaný hostinec měl s poštovním úřadem společné pouze to, že majitelé těžili z jeho sousedství. Podle aktuálních pravidel českého pravopisu by se název podniku měl psát restaurace „U pošty". Paní Říčařové současným slovníkem podnikatelský záměr nejspíš nevyšel, protože chátrající vybydlená a opuštěná ruina kdysi slavné hospody hyzdila téměř celá padesátá a ještě téměř polovinu šedesátých let frekventované místo na náměstí Svornosti. Stala se eldorádem uličnických part pánů kluků stejně jako labyrint kůlen a přístavků v zadním traktu. Kdysi tam býval i populární kuželník, kde se místní vašnostové scházeli u piva ke sportovnímu klání. Možná záměrně, možná jen shodou náhod vyrostla v těch místech „závisti navzdory" (jak hlásá latinský nápis na slunečních hodinách půjčený z erbu vojevůdce Albrechta z Valdštejna) sice hmotově poddimenzovaná, ale určitě oku víc lahodící budova bowlingu s parkovištěm sousedního hotelu Měšťanský dům.

In.: Svoboda fórum XXX.ročník, číslo 832, září 2019