Freiheit

Příslušnost k domovské obci nemá dnes žádnou společenskou váhu. A přesto to býval vážený právní institut zavedený v Rakousko - uherském soustátí v souvislosti se vznikem obecní samosprávy v roce 1849 na základě zákona č. 170 /1849 Obecního zřízení. I v Českých zemích byl zákon domovský znovu oficiálně potvrzen říšským zákonem číslo 105 ze dne 3. prosince 1863. Zůstal v platnosti po celou dobu trvání první republiky a zrušil ho po únoru 1948 vítězný proletariát s platností od 1. ledna 1949. Od té doby prokazuje každý občan svou sounáležitost pouze se státem, v našem případě s Českou republikou, stále ještě na základě občanského průkazu. Je docela pravděpodobné, že i ten v dohledné době nahradí nějaký elektronický čip nebo jiná vymoženost stále se vyvíjející úřední evidence. Papírové vydání domovského listu je tak už vlastně starožitná archiválie a pro většinu populace zajímavá kuriozita. Doklad v různém grafickém provedení zaručoval svému nositeli právo na nerušený pobyt v obci, případně na chudinské zaopatření z její strany v nemoci nebo stáří. Děti ho získávaly po otci okamžikem narození, manželka sňatkem po manželovi. Další možností bylo udělení obecním úřadem po delším bezúhonném trvalém pobytu v místě (zpravidla nejméně 4 roky, ale též 10) nebo získáním nějakého úředního místa v obci jako státní zaměstnanec např. poštmistr, přednosta stanice, četník, duchovní apod. Obec tak měla kromě povinností vůči svým občanům i možnost zbavit se bezdomovců, přivandrovalců a nechtěných osob vykázáním tzv. postrkem do jejich domovské obce na její náklady. Netřeba zdůrazňovat, že se evidence důsledně vedla v obecních matrikách. Než se v kličkách paragrafů zamotám docela, neodpustím si perličku. V současné době existuje údajně institut domovského práva pouze ve Švýcarsku.

Ukázka domovského listu ze Svobody nad Úpou z roku 1933 je zajímavá hned z několika důvodů. Protože domovský list sloužil jako osobní doklad i na cestách jako náhrada cestovního pasu byl na rozdíl od listiny formátu A4 z dob Monarchie v Československu vydáván ve většině obcí ve formě malého sešitku, který se pohodlně vešel do kapsy. Svoboda nad Úpou ležící v té době v dvojjazyčné oblasti měla logicky i tento doklad v česko - německé mutaci. Desky zdobí ne příliš výtvarně povedený schematický městský znak, který je i na podtisku samotného listu opatřeného úředním červeným jednokorunovým kolkem a kulatým razítkem městského úřadu včetně tří požadovaných podpisů - páně starosty, příslušného úředníka a občana, kterému byl 8. července 1933 vystaven. Tím byl tovární dělník Gustav Hofmann narozený v obci 1. srpna 1900 v čp. 97 kde je dnes stylový pension Měšťanský dům, toho času již vdovec. Podpisy jsou docela čitelné. Úřad starosty zastával tiskař Franz Feix z čp. 42 jako první předseda místní samosprávy v novém státním zřízení po skončení první světové války v letech 1919 - 1923. Z jeho dílny je prokazatelně štoček celkového pohledu na město v klínu hor užitý na předsádce i na jím vydané pohlednici. Lze tudíž předpokládat, že bez ohledu na střet zájmů tiskl mistr Feix celý domovský list jako ostatně většinu místních tiskovin. Krátce po tomto jednom z posledních úředních podpisů tehdejší místostarosta Feix požádal o uvolnění z funkce ze zdravotních důvodů. Jako městský radní je podepsán Franz Zinnecker. V té době se Evropou šířil také nebezpečný virus. Když byla 4. října 1933 zastavena činnost NSDAP v Československu byl i on okresním nařízením odvolán z funkce, stejně jako starosta Rudolf Lissak zvolený prvně v roce 1925 a řada dalších členů této nacistické politické strany. Oběma pánům při podepisování dokumentu zřejmě uniklo, že majitel se v rozporu se zapsaným jménem Hofmann podepsal se dvěma f. Už slyším tehdejší zlé jazyky - to by se za starého dobrého Rakouska stát nemohlo!

Nepublikováno