Kde se vzal ten Talián?

 
Inzerát z publikace "Das Riesengebirge" 1933

Stavitel Josef Capolago je znám v kraji pod Sněžkou z historických pramenů dodnes, nejen pro své zvukomalebné a cizokrajně znějící jméno. Je autorem mnoha plánů budov i jejich realizací a málokdy je pominut jeho údajný italský původ. Přestože starobylé městečko Capolago od něhož rod nejspíš odvozuje své jméno, leží na břehu jezera Lugano ve švýcarském kantonu Ticino a muž, o němž je řeč se v dostupných dokladech hlásil k německé národnosti. Až do konce druhé světové války byl váženým hoteliérem v Janských Lázních a zároveň stavebním podnikatelem s projekční kanceláří ve Svobodě nad Úpou. Jeho poslední stopy na českém území vedou přes sběrný tábor v Mladých Bukách - Kalné Vodě odkud byl v 55 letech i s rodinou 21. května 1946 v pořadí VII. transportem ve vagonu číslo 37 tehdejší terminologií „odsunut" přes Furth im Wald do americké okupační zóny Bavorska. Spolu s ním cestovala jeho žena Erna narozená 24. srpna 1894 do rodiny Johanna Jeschke, majitele hostince „Zur Klause" (dnes Horský Dvůr) v obci Černá Hora u Janských Lázní, se kterou se oženil v roce 1920 a osmnáctiletá dcera Ilsa, studentka zapsaná ale s počátečním písmenem K jako Kapolago. (Ještě v březnovém čísle krajanské tiskoviny Riesengebirgsheimat z roku 1958 píše pilný přispěvatel, bývalý učitel z Trutnova Alois Tippelt jak si na setkání vysídlenců z Krkonoš 23. listopadu 1957 v Norimberku se svobodským stavitelem panem Capolagem, živým a zdravým pěkně popovídali). Jak se ale tento „exot" objevil v Krkonoších?

Za vším je třeba hledat ženu. Jeho matka Anna Capolago se narodila 13. listopadu 1868 jako Andulka Schierová v Mladých Bukách na Trutnovsku. Otec Josef Schier, rodák z Arnultovic u Hostinného *17. září 1845 mnoho let před koncem 19. století stavěl železniční tratě v turecké Anatolii, v Řecku i jinde na Balkáně. Tam se seznámil s italským inženýrem Carlem Capolagem a ruka byla v rukávě. Tak si lze snadno vysvětlit, že se „barabův" syn Josef Capolago narodil 15. července 1891 v Angoře v Malé Asii, což je dnešní hlavní město Turecka Ankara. Starší dcera po matce také Anna Capolago zas má u data narození 13. února 1889 uvedeno město Negotin v Srbsku. Josef Schier ještě před koncem 19. století pověsil toulavé boty na hřebík a koupil výhodně situovaný hotel „Goldener Reichsapfel", který poblíž centra Janských Lázní vystavěl po roce 1875 jeho původní majitel Sedlatschek a zakrátko se těšil velké vážnosti spoluobčanů. Zastával významné veřejné funkce včetně starosty lázeňského městečka. Ve funkci se dokonce osobně setkal na průmyslové výstavě českých Němců v Liberci v roce 1906, kam město zapůjčilo sochu Krakonoše, se samotným císařem Františkem Josefem I. Když tento lázeňský hoteliér, společenský a přátelský muž ve věku 70 let 12. září 1915 náhle zemřel, následován záhy 11. června 1916 manželkou Annou, narozenou v Trutnově 26. března 1859, zdědil se svou dosud žijící matkou prosperující hotel s přilehlou zahradou a tenisovými kurty stavební technik Josef Capolago. Ten se v meziválečném období vypracoval na uznávaného stavitele. Ostruhy získal při náročné přestavbě již nevyhovujícího Pruského dvora na luxusní lázeňský hotel „Johannisbad", kterou podle plánů pražského architekta profesora Artura Payra dokončil v roce 1927. Nová přestavba dnešního Janského Dvora prováděná polskou firmou Budimex v letech 1988 - 1990 značně setřela z dominantní architektury původní originální autorský rukopis. V souvislosti s nedávnou demolicí Sokolské boudy na Černé hoře je jistě vhodné připomenout málo známý fakt, že i tento unikátní roubený objekt architekta Františka Kavalíra z Prahy vyrostl pod taktovkou místního stavitele Josefa Capolaga. I z mnoha jeho dochovaných autorských plánů je vidět široký tvůrčí záběr. Najdeme tu velkolepý Grandhotel Hořec v Peci pod Sněžkou z roku 1930 a hned vedle například titěrnou stavbičku dnes už zaniklého kiosku u Obří boudy. Vedle původní hasičské zbrojnice ve Velké Úpě například nadčasovou vilku pro slečnu Richterovou tamtéž s datem vzniku 1925, kde je dnes služebna Policie České republiky. A celou řadu dalších horských stavení od stylové Večernice v Janských Lázních na úpatí Černé hory, přes moderní bydlení továrního ředitele Ernsta Justa v Maršově I., které dnes tvoří historické stavební jádro hotelu Prom, po různé typy rodinných domků ale i drobných přístaveb a stavebních rekonstrukcí. Na celý fascikl by vydaly plány různých stavebních úprav továrních budov papírenské firmy Piette. S naprostou samozřejmostí vystavěla firma Capolago opěrnou zeď u kostela sv. Josefa v Maršově I s čestným místem pro umístění pamětní desky „Otce Krkonoš" Prospera Piette Rivage po jeho smrti v roce 1928. Po takovém výčtu jistě nikoho nepřekvapí, že si ho tehdejší starosta ve Svobodě nad Úpou Rudolf Lissak vybral pro realizaci své výstavné vily na exponovaném místě s výhledem hlavní ulicí až na budovu radnice. Že je míněna současná pestrobarevná budova mateřské školy, je nabíledni. Jako velkou zajímavost lze uvést dodnes sloužící kamenné přehrádky na Černohorském potoce v „Klauzáku" budované italskými kameníky, kterým údajně velel jistý Capolago už v rámci protipovodňových opatření v roce 1910. To by však mohl být spíše Carl, který zemřel před rokem 1921. Nebo se jedná o pozdější dodělávky z dvacátých let. Jiřího Rodra, který to prvně zmínil v článku o Černohorském potoce ze seriálu Zrcadlení v časopise Krkonoše, se už ale zeptat nejde. Ze sčítacích operátů také vyplývá, že datum 16. června 1916 od kdy je zde přihlášen nebylo prvním pobytem Josefa Capolaga v Janských Lázních. Pobýval tu u prarodičů i se sestrou Annou už v roce 1910, kdy byl ještě posluchačem reálky. V roce 1921 je již veden jako majitel hotelu, který byl po vzniku Československé republiky přejmenován ze „Zlatého říšského jablka" na „Hotel Schier" na památku předešlého majitele a zároveň jako stavební technik. V té době byl podle nedoložených dohadů pravděpodobně zaměstnán jako praktikant u svobodského stavitele Ing. Franze Fimmla v čp. 119. Později si ve Svobodě nad Úpou zřídil vlastní projekční kancelář a stavební podnik. Shodou okolností to ale bylo, podobně jako v případě mnoha dalších podnikatelů, na katastru obce Mladé Buky. Dům naproti nádražní budově vedle bývalého hotelu Sport, který byl přímo ukázkovým potvrzením pořekadla o kovářově kobyle, již nestojí. Jeho poslední vlastník, společnost KVK Parabit a. s. výrobce lepenkových pásů, dřívější Dehtochema ho nechal zbourat v létě 2009 před výstavbou nové výrobní haly. Původní mladobucké čp. 199 bylo k 1. 1. 1960 při sloučení této části Horních Mladých Buků s městem Svoboda nad Úpou přečíslováno na uvolněné čp. 56. Při dalším nešťastném přečíslování na konečné čp. 456. Z žijících pamětníků tam kdysi bydlel například vtipálek Pepa Budiš nebo Honza Halenár. Po roce 1945 získal nad firmou Capolago národní správu podle dobových inzerátů architekt Josef Jiránek. Hotel Schier v Janských Lázních čp. 57 přejmenoval první poválečný národní správce svým jménem na hotel Šimek. Po vítězství proletariátu v únorovém puči 1948 se stal na dlouhou dobu s názvem Brigáda odborářskou zotavovnou ROH. V současnosti je objekt jako příklad většího lázeňského domu z přelomu 19. a 20. století od 1. října 1993 chráněn zákonem jako kulturní památka. Manželé Schierovi i jejich dcera Anna provdaná Capolago odpočívají v kdysi honosné hrobce znovu sestavené z rozvalených částí stavebníky při obnově obvodové zdi hřbitova ve Svobodě nad Úpou.

In.: Svoboda fórum XXXI. ročník/číslo 841/červenec 2020

Tři významní muži Janských Lázní – stavitel Capolago, starosta Exner a ředitel lázní Bönisch.

Tři významní muži Janských Lázní – stavitel Capolago, starosta Exner a ředitel lázní Bönisch.

Stavitelský „majstrštyk“ Grandhotel Johannisbad na historickém snímku Josefa Jeschke.

Stavitelský „majstrštyk“ Grandhotel Johannisbad na historickém snímku Josefa Jeschke.

Schierův hotel „Zlaté říšské jablko“ v Janských Lázních na dobové pohlednici.

Schierův hotel „Zlaté říšské jablko“ v Janských Lázních na dobové pohlednici.

Plán na přístavbu hotelu Schier v Janských Lázních (1931).

Plán na přístavbu hotelu Schier v Janských Lázních (1931).

Detail razítka a vlastnoruční podpis Josefa Capolago.

Detail razítka a vlastnoruční podpis Josefa Capolago.

Vila továrního ředitele Justa v Maršově I. – dnes součást hotelu Prom.

Vila továrního ředitele Justa v Maršově I. – dnes součást hotelu Prom.

Vila starosty Lissaka ve Svobodě nad Úpou – dnes mateřská škola.

Vila starosty Lissaka ve Svobodě nad Úpou – dnes mateřská škola.

Vilka čp. 25 ve Velké Úpě - dnes služebna Policie ČR

Vilka čp. 25 ve Velké Úpě - dnes služebna Policie ČR

Stavitel Capolago a dílo připravené k umístění pamětní desky „Otce Krkonoš“.

Stavitel Capolago a dílo připravené k umístění pamětní desky „Otce Krkonoš“.

Plány pro firmu Piette podepsali oba spolumajitelé - ing Ludwig Piette a Carl von Czipkay

Plány pro firmu Piette podepsali oba spolumajitelé - ing Ludwig Piette a Carl von Czipkay

Poválečná reklama národního správce Josefa Jiránka

Poválečná reklama národního správce Josefa Jiránka

Ústřižky z prvního poválečného telefonního seznamu

Ústřižky z prvního poválečného telefonního seznamu

Josef Jiránek převzal po roce 1945 firmu Capolago včetně projekční kanceláře

Josef Jiránek převzal po roce 1945 firmu Capolago včetně projekční kanceláře

Demolice bývalého sídla stavební firmy Josef Capolago u nádraží ve Svobodě nad Úpou.

Demolice bývalého sídla stavební firmy Josef Capolago u nádraží ve Svobodě nad Úpou.

Hrobka rodiny Schier - Capolago před a po částečné obnově

Hrobka rodiny Schier - Capolago před a po částečné obnově


 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.