Freiheit

Občas je mi vytýkáno, že ve svých textech z historie Svobody nad Úpou příliš straním Němcům. Jenže já nemám na vybranou. Krajinu východních Krkonoš včetně našeho Úpského údolí obývalo po staletí převážně německé etnikum, což je nezpochybnitelné historické faktum. Kdyby se tu byli v dávných časech usadili Čingischánovi nájezdníci, nezbylo by než psát v zájmu pravdivosti dějin o Mongolech. Stejně tak nelze přeskočit období vlády proletariátu po roce 1945, ve kterém jsme každý podle svého svědomí žili. Podotýkám, že vracet se ve vzpomínkách kupředu levá k budování šťastných zítřků pod vedením strany a vlády v nerozborném přátelství se Sovětským svazem není zrovna šálek mého oblíbeného čaje. Abych ale uspokojil tu nezanedbatelnou část pamětníků, kteří celý život nadávali na režim a dnes bezostyšně tvrdí, že za komoušů bylo líp, vybral jsem pár raně poválečných fotografií z údajně ztracené přílohy k obecní kronice, kterou kamarád naštěstí stihl před lety ofotit. Jednou z prvních bohatě zdokumentovaných událostí byla návštěva Zdeňka Nejedlého (1878 - 1962), který byl v té době ministrem školství a osvěty ve vládě premiéra Zdeňka Fierlingera.

Záměrně vynechávám smyšlenou bajku o připravovaném atentátu, za kterou ve vykonstruované a nikdy zcela neobjasněné akci zaplatil životem hajný Sagasser z Pece pod Sněžkou. Vzhledem k aféře byla návštěva ministra o týden odložena na 19. srpna 1945. Na pamětním plechovém odznaku vydaném v euforii místní stranickou organizací je tak k matení neznalých dějepisců nesprávné datum. Ale to u party, jejíž velký vzor slavil říjnovou revoluci v listopadu, nijak nepřekvapuje. Roztržitý profesor, kontroverzní historik a zaslepený politik, který se na „stará" kolena stal terčem mnoha nelichotivých vtipů, trousil svá moudra z improvizované tribuny na zaplněném náměstí pod sochou Bohorodičky. Dokonce to prý v projevu zdůraznil a kronikář zaznamenal. Už je to tři čtvrtě století a úměrně k tomu mezi námi chodí ubývající počet pamětníků a očitých svědků. V mnoha domácnostech však dosud schraňují fotografie, takže událost není zcela neznámá ani potomkům. Také v pozůstalosti drogisty Vlastimila Háka zůstala série amatérských momentek, nejsou ale příliš ostré pro reprodukci. Na úvod abych zachoval styl, jsem použil dobovou pohlednici se zdařilou karikaturou od litomyšlského rodáka Vladimíra Vícha vydanou ke stému výročí narození letitého ministra v posledním období už bez portfeje, který mnoha generacím čtenářů dokonale znechutil Jiráska. Na prvním snímku vítá vzácného hosta papaláš z ONV v Trutnově jistý soudruh Novotný. Krojovanou stafáž u řečnické tribuny tvořili školáci a mládež. Plechový odznak z té doby se zneuctěním Sněžky pohozeným stranickým vercajkem je dnes sběratelsky hledanou kuriozitou. Záběr z vyšňořené ulice plné očekávání pořídil mimo jiných i Vlastimil Hák. Autorství ostatních fotografií není doloženo. Osobně bych vsadil na pana Jičínského. Slavnostní dožínkový průvod ze svobodského náměstí Svornosti do Janských Lázní vedli mládenci se švarnou dívčinou v kroji na koních. Noví osídlenci „ze za Paky" si hrdě hráli na slavnou Selskou jízdu z vnitrozemí. Tenkrát se ještě těšil vážnosti vedle uniformovaných sokolů i obnovený Junák, takže v čele průvodu pochodovala početná skupina skautů a skautek. Už při řazení na náměstí před vyzdobeným domem mého budoucího tchána bylo jasné, že bez oslavných transparentů to nepůjde. Pořádek při slavnosti, která připomínala manévry ozbrojených složek, zajišťovali početní příslušníci formujícího se Sboru národní bezpečnosti a vojáci Československé lidové armády.

In.: Svoboda fórum XXXI. ročník/číslo 482/srpen 2020