Odvěkou touhu člověka vydrápat se na kdejaký vrchol, pohání do značné míry i vidina dalekých rozhledů. Krkonoše se svým majestátním nadhledem nad ostatními českými pohořími vyhlídkovými místy doslova plýtvají. Klasické rozhledny by však paradoxně snadno spočítal na prstech jedné ruky i dlouholetý pracovník na pile. Od prvního ledna 1998 slouží veřejnosti nová rozhledna s čarokrásným kruhovým výhledem na Černé hoře. Po šumavském Poledníku je i nejvýše položenou rozhlednou v České republice a stále ještě i jednou z nejmladších rozhleden u nás. I když ... V její nosné konstrukci, přiznávající hrdě technický charakter stavby, poznávají pamětníci neomylně stožár někdejší první lanové dráhy v Čechách z roku 1928.
Kresba Oskar Teimer
K 70. výročí zahájení jejího provozu byl symbolicky zahájen i provoz rozhledny, což pečetí jubilejní razítko na každé zde zakoupené pohlednici. Když byla po více než padesátiletém provozu kabinová lanovka z Janských Lázní na Černou horu zrušena a nahrazena novou, výkonnější, avšak v nové trase, byly veškeré její stavby postupně sneseny. Zachována zůstala jen architektonicky zajímavá budova dolní stanice, která se nového poslání nedočkala. V současnosti je postupně bourána. Zásluhou bývalého náčelníka lanovky ing. Komance zůstala i podpěra č. 8 na temeni Černé hory. Již tehdy z ní chtěl turistický oddíl TJ Janské Lázně zbudovat tolik chybějící rozhlednu. Zůstalo však jen u nepoužitého projektu; zubem času ohlodávaná železná kostra trčela vyzývavě k nebi celé desetiletí. Občas se sice vyrojil další nápad na její využití, ať již jako nosiče anténních systémů nebo základ větrné elektrárny, původní nápad však naštěstí zvítězil. Průvodci na rozhledně, Míla Tuček a Vráťa Vondra, členové občanské aktivity Panorama, která vyhlídkovou věž provozuje, vzpomínají, jak začali papírovou válku o rozhlednu na podzim roku 1991. Složitá byrokratická jednání s převodem majetku od SK Janské Lázně a především pozemku, který byl stále ještě v držení ČD, si vyžádala 22 měsíců usilovného dopisování i osobního objíždění institucí a potentátů. Světlými výjimkami ze stáda úředních šimlů, na které dodnes rádi vzpomenou, byli pan Václav Rezek, tehdejší předseda SK a díky ochotné sekretářce na ministerstvu dopravy i vstřícný ministr Stráský a jeho zástupce pro privatizaci ing. Březina. Žádost Panoramy o koupi pozemku se tak dostala až na jednání vlády. Podepsáním kupní smlouvy v roce 1994 však anabáze zdaleka neskončila. Nespočet povolení a schvalovacích řízení spojených s výstavbou vydá také na tučný fascikl. Smlouva s firmou EuroTel o pronájmu části plošiny na umístění anténních parabol naštěstí zajistila stavbě investora. Projektu jednosměrného točitého schodiště o 106 stupních, vedoucího k vyhlídkové plošině středem původního sloupu od ing. Milana Černého a návrhu na domeček obslužných prostor ing. arch. Karla Schmieda se ujala stavební společnost ORSSO z Trutnova se svými subdodavateli a dobrým duchem Jindřichem Kubešem. To byly pro majitele chvíle přece jen veselejší. K sloupu už dávno citově přilnuli. Téměř dvouletá spolupráce se SAE v. o. s. Ústí nad Labem v letech 1994 - 95 znamenala provést týden co týden odpočet na větroměrném zařízení instalovaném na jeho vrcholu. Vyšplhat po původním obslužném žebříku do výšky 21m za každého počasí v lezavém větru nebo při 20cm námraze, to chce opravdu kus té nepochopitelné chlapské lásky. Dnešní návštěvníci to mají podstatně pohodlnější. Podlaha vyhlídky ve výši bývalých držáků nosného lana jich pohodlně pojme třicet, navíc je na schodišti po každých 12 stupních odpočívadlo. Od horní stanice lanovky je to sem pár desítek kroků a dopřeje-li Krakonoš pěkný výhled, stojí trocha té námahy za to. Díky lanové dráze snadno dostupná Černá hora nabízí tradičně kvalitní lyžařské terény, síť vycházkových cest a v poslední době i značené cyklotrasy. Lyže i jízdní kola vám nová kabinková lanovka společnosti Mega plus vyveze zdarma. Lákadlem jsou i povalové chodníky zádumčivou krásou Černohorského rašeliniště a zasvěceným se už v lanovce sbíhají sliny v předtuše gurmánských orgií při návštěvě ekologické mléčné farmy Davida Sosny. Nic ale nepřebije rozhlednu. V týdnu denně od 14 hodin, o víkendu již od 10 hod. dopoledne vždy do 16 hod. - za pěkného počasí i déle - za pouhých 10 Kč pro dospělé a 5 Kč pro děti, stejně pro všechny zeměkoulany, bez ohledu na mateřštinu či barvu pleti /to je v našich zeměpisných šířkách stále ještě vzácnost/, se můžete kochat výhledem do kraje. Ti, kdo mají naladěn 2. program České televize, znají alespoň částečně nabídku bohatého vizuálního menu z pořadu Panorama, vysílaného každé ráno od 8 hodin do 8,30 hodin. Panoramatická pohyblivá kamera ho snímá přímo z ochozu rozhledny. O to víc zatouží vidět vše na vlastní oči. Parádním číslem je pohled na krkonošské „number one", nezaměnitelnou sličnou siluetu, v jejímž odborném názvu karling, jakoby ještě dozníval dávný pozdrav z daleké Skandinávie, a která odtud připomíná na hlavu postavené horácké srdce. Řeč je samozřejmě o Sněžce. Z jejího vrcholu, pomineme-li lechtivou závrať z hlubin Obřího dolu, evokují ladně smyslné křivky okolní krajiny splynutí s přírodou. Z vyhlídky, královně doslova tváří v tvář, působí její zakódovaný vysokohorský majestát jako provokativní výzva i na méně dobrodružné povahy. Oči bezděčně sklouznou doprava na zklidňující profil Růžové hory, vzbouřený adrenalin se utiší a otevřená kniha, z té výšky opravdu líbezné české krajiny, vybízí k další četbě. Dlouhý a Lysečinský hřeben přechází do tajuplné obliny Rýchor. Pod ní pulzuje zabydlené údolí Úpy s korálky aut na šňůře silnice mezi Svobodou a Trutnovem. Vraní hory s dominujícím Královeckým Špičákem připomínají dětské pískoviště posázené bábovkami a Góry Stolowe, známé jako Bor a Hejšovina z Babičky Boženy Němcové, jsou i přes hraniční čáru docela blízko. Vidět jsou i Orlické hory, Králický Sněžník a Jeseníky. Přes stříbřitou hladinu Rozkoše i Českomoravská vrchovina, komíny Chvaletic a historická Kunětická hora. V placatější krajině kolem Labe lze identifikovat sídla blízkého Podkrkonoší a jako rozinky z koláče vyzobávat známé siluety Zvičiny a Pecky nebo tři mušketýry od Jičína - Tábor, Bradlec a Kumburk. V dáli pak shluk kuželů Českého středohoří, Trosky, Kozákov, Bezděz, Ralsko a to jmenuji jen ty nejznámější. Do výhledu se na okamžik vklíní jen několik set metrů vzdálená věž televizního vysílače Černá hora, nabízející zajisté nadhled o řád vyšší, bohužel veřejnosti nepřístupná. Za ní v zákrytu lze tušit sesterskou stavbu zdobící vrchol Ještědu. Krkonošskou kulisu uzavírá rozlehlá pláň Luční hory, lavinové svahy Modrého dolu a temeno Studniční. Ještě poslední spočinutí na fascinující modelaci hory hor a produkce končí. Líbilo? Tak přijďte zase pobejt!
In: Nepublikováno (1998)
