Životní filozofie vtěsnaná do tří obyčejných slov, která jsou mottem veškerého snažení obou bratrů Klimešových z Horního Maršova. Ještě jejich rodiče přišli do poválečně osiřelého pohraničí z různých koutů vnitrozemí. Oni jsou již generací místních rodáků a malebné údolí Úpy zvolili za své „báječné místo k žití". Chybí jim přezíravý pohled přistěhovalecké generace ke všemu „německému". Bez okázalých gest a velkých slov se s pokorou snaží navázat zpřetrhanou kontinuitu s odkazem předků, byť jiného etnika.
Foto: Pavel Štecha
Všude se něco děje. I v Horním Maršově. Nejsou - li přímo iniciátory, mají Klimešovi ve většině akcí aspoň omočeno. Oba vysokoškolsky vzdělaní, dokázali harmonicky skloubit svá rozdílná povolání i koníčky. 
Stavební inženýr Miloš, který se do rodného hnízda vrátil oklikou přes několik let v kulturou nadupané Praze, je zjevem i náturou tak trochu bohém ve vší počestnosti, kulturní nadšenec a neúnavný organizátor zajímavých hudebních produkcí. Pavel je krajinný ekolog s hlubokým zájmem o regionální historii; tu dosud živou ve vyprávění hrstky posledních starousedlíků i tu zvěčnělou na dobových fotografiích a pohlednicích. Navíc od klukovských let oba fotografují a jejich stále doplňovaný archiv je tak doslova pokladnicí pro řadu i komerčních aktivit.
Zaujetí místem kde vyrůstali a neochota smířit se s jeho devastací za několik posledních desetiletí je přivedla k práci na sběru podkladů pro územní a regulační plány sídel v nejbližším okolí. Dokonalá znalost území, rázu krajiny i lidové architektury, vlastní typologie domů, katalogizace kulturních památek a bohatá fotodokumentace včetně map je vysoce ceněna architekty i historiky.
Stavebně inženýrská firma Klimeš si vytkla za cíl především obnovu. Lákavé jsou rekonstrukce stylových historických objektů, nepohrdají však ani výškovými pracemi s nimiž začínali. Svědčí o tom nový nátěr střechy maršovského kostela. Z jejich autorské dílny je i návrh technologie, prováděcí projekt a konečná realizace nefrekventovanější /a nejdiskutovanější/ krkonošské cesty z Růžové hory na Sněžku. Letos je čeká cesta Obřím dolem, včetně úprav a sanace poškozených ploch.
Cesty a cestování byly vlastně na samém prvopočátku. Tehdy před dvaceti lety začala parta kamarádů v botách z toulavého telete objevovat svět také jiných hor než jsou Krkonoše. Poloturistické a poloalpinistické tury Kavkazem,ilegální výstup na Pik Korženěvské v Pamiru i vrchol předlistopadových výstupů - české prvenství v dotyku s posvátnou severní stěnou Mount Everestu, jim otvíraly oči. Není divu, že cinkali klíči. Následné přestřižení drátů jim uvolnilo cestu na opačnou světovou stranu, do té doby zapovězenou. Z cestovatelské trilogie přes „kopce" obou Amerik, podél západního pobřeží, od Aljašky až po Ohňovou zemi, zbývá dokončit poslední třetinu. Vrcholky, k nimž patří věčná výzva drsných chlapíků Mount Mc Kinley, nejvyšší hora středověku a měřeno od středu zeměkoule doposud, rovníková sopka Chimborazo nebo nesplněný sen milionů čtenářů mayovek Machu Picchu, si pečlivě vybírají. Nestačí jim otřepané klišé, že hory se zdolávají, protože jsou. Hledají historky, symboly, souvislosti. Nemohli minout ani Huascaran, od 31. května 1970 také československou horu. Jeho několikavteřinový otřes tehdy přinesl smrt pro 75 000 Peruánců. Pod lavinou kamení a ledové tříště zde odpočívá i všech 14 členů československé horolezecké expedice Peru '70. Není asi náhodou, že nejvyšší hory jsou v zajímavých zemích. Zvlášť, když člověka žene touha poznat nepoznané, co není v bedekrech a kam nejezdí cestovní kanceláře. Z každé cesty tak přivážejí nový poznatek, inspiraci, která nasměruje další aktivity.
Bez zkušeností z ciziny by asi nevznikl ani Veselý výlet. Kvalitní značka, sdružující informační centrum, pension a galerii i sezonní noviny východních Krkonoš. Po krátkém působení v Peci pod Sněžkou, koupili Klimešovi starobylý dům s minulostí v Temném Dole. Citlivou rekonstrukcí dokázali z barabizny ve velmi, velmi zuboženém stavu, vytvořit objekt, který má duši. Nabízejí zde komplexní informace pro návštěvníky Krkonoš, včetně směnárny a prodeje vkusných upomínkových předmětů, průvodců a map. V galerii najdete vedle autorských prací regionálních výtvarníků i špičková díla těch nejvěhlasnějších krkonošských mistrů kamery. A zážitek pobytu v rustikálně zařízených pokojích s množstvím autentických dobových doplňků si návštěvníci odvážejí jako balzám na duši. Dnes už s netrpělivostí očekávané každé letní i zimní číslo časopisu Veselý výlet, bylo v době svého vzniku docela bombou. Čtenáři jej totiž dostávají zdarma. Je podanou rukou nejen turistům a návštěvníkům hor k procházce po místech, která by jinak minuli, propagací osvědčených služeb, i nabídkou originálního pohledu na místa známá a okoukaná. I mnoho místních obyvatel pečlivě schraňuje ve své knihovničce ohmatané výtisky Veselého výletu, které se už přehouply do druhé desítky. Zásada anglických lordů nevstoupit do klubu, kde by je chtěli, znamená nenechat se koupit. Každý se ale musí nějak živit. Je ctí obou Klimešů, že se snaží nedělat nic, s čím by se nemohli ztotožnit.
Nepočetná skupinka trapperů, kteří se kdysi před léty po horolezecké sezoně poprvé sešli, aby se navzájem pochlubili svými fotografickými úlovky, založila tradici pravidelných přednášek s promítáním. Přidali se další kamarádi a kamarádi kamarádů a při poslední loňské sešlosti nám byla malá i prostorná jídelna nové maršovské školy. Přátelství navázaná na laně jsou prý na celý život. Setkání na cestě v daleké cizině vytváří mnohdy pevnější pouta než několikaleté sousedské soužití. Na to Klimešové vsadili. A světe, div se, ono to funguje. Dokonce i v tržní době bobtnajícího kapitalizmu. Finanční náklady mnoha akcí minimalizuje fyzická síla početných přátel Veselého výletu. Záchrana vzácných barokních náhrobků zazděním do zdi maršovského kostela, by pro mnohou instituci představovala mnohatisícovou položku. Klimešům stačilo pár koleček malty, horolezecká lana, zdravý hec a holé ruce přátel. Například. Podobným způsobem vyrostla z křovím zarostlých ruin lysečinská kaplička.
Tisíce návštěvníků prošly kolem rozvalin starého rozcestníku na Lučinách, poškozeného památníku Jakuba Rennera u Luční boudy nebo neexistujícího Červeného kříže na Dlouhém hřebeni. Mnohé možná i napadlo, že něco není v pořádku. Klimešové dokázali nápravu uskutečnit. Ne, nejsou andělé ani dobrodinci. Samozřejmě, že to vždycky někdo zaplatí. Přesvědčit jej o účelnosti takové investice dá ale fušku v každé době. To si pište! Odměnou je opravený stoletý rozcestník, který už zas vrací vzdálenosti do přijatelného měřítka pěší chůze, železný kříž, který se pod rukama uměleckého kováře stal něčím víc než jen připomínkou smrti dávného horala i nadčasová symbolika Červeného kříže, čnícího uprostřed čerstvě osázených imisních holin s nadějí, že jednou zanikne v zeleni lesa, která by měla vstoupit do čítanek. Nemluvě o ušlechtilé myšlence „Lapidária remedia" - dočasného útočiště opuštěných a poničených kamenných svědků minulosti, kteří zde čekají na svého mecenáše, aby se v obnovené kráse mohli na své původní místo vrátit.
Úporná snaha vtáhnout do svých činností co nejvíce účastníků zvolna přináší ovoce. Mnohá z aktivit, u jejíhož zrodu stáli, je dnes schopná žít vlastním, samostatným životem. Klukovské plány spřádané na rejdišti dětských her v rozpadajících se zdech romantického Hrádku nad Temným Dolem, realizuje dnes Hradní společnost Aichelburg. Také maršovské Letní slavnosti, tradiční celodenní námětová zábava pro malé i velké, už nemají o ochotné pořadatele nouzi. Totéž platí pro tematické plesy. Ani letošní setkání hollywoodských hvězd na zámku nebylo vyjímkou. Z přesvědčení, že Krkonoše jsou jen jedny, vytrysklo zase spontání Setkání na hranici s přáteli stejné krevní skupiny sdružené kolem Domu tří kultur - Parada v Niedamirówě. A také pravidelná propagace polských krkonošských středisek na stránkách Veselého výletu. Pavlovy zasvěcené přednášky, fotografická tabla na mnoha horských boudách mapující jejich historický vývoj nebo vydání knížky lyrických veršů svého maršovského vrstevníka, to už jsou jen drobnosti pro radost.
Při tom všem, podpořeni rodinným zázemím, absolvují vysokou školu tesařské technologie. Aby si vlastníma rukama osahali starobylé postupy při stavbě horských chalup, budují v Peci dům. Moderní architektonický výraz, lidské měřítko a poctivé tradiční řemeslo celodřevěné konstrukce, dávají tušit událost, která si jistě vyslouží nejeden samostatný článek. Málokoho, kdo je zná, už asi překvapilo, když na symbolický základní kámen, přivezený ze zaniklé Obří boudy, před 150 lety první stavby na hřebenech zasvěcené pouze turistickému ruchu, nechali vytesat magický Jižní kříž. Romantické souhvězdí, které je Polárkou od nás odvrácené hvězdné polokoule, chápou nejen jako vyjádření věčné touhy po neznámu, ale zároveň jako vyzvání na cestu. Na cestu za poznáním souvislostí tvořících paměť kraje, předávanou z dědů na vnuky. Na tom, co dobrého snad zůstane po nás, je v mnoha případech i výrazný podpis Pavla a Miloše Klimešových. Občas je mi přáno být přitom a jsem na to pyšný. Neboť cokoliv ti kluci dělají, jako bych dělal já. Kdybych to uměl.
In: Krkonoše - Jizerské hory 1998/5
