Pivo, český národní nápoj, v jehož spotřebě jsou obyvatelé České republiky na špici světového žebříčku, se v královském věnném městě Trutnově vaří a šenkuje od samých počátků jeho existence. První známé privilegium, kterým potvrdil výsadu vaření piva trutnovským právovárečným měšťanům Jan Lucemburský, je z roku 1340. Právo várečné, spolu s mílovým právem, které na míli cesty od městských bran (asi 11 km) zakazovalo výrobu a prodej konkurenčního piva, si každá obec pečlivě střežila, jako jistou záruku příjmů do městské pokladny. Obliba dobrého truňku byla značná už v 16. století. Z kazatelny trutnovského kostela marně zaznívalo horlivé kázání proti nadměrnému „chlastu". Až do roku 1582 se pivo vařilo po jednotlivých domech dle určeného pořadí. Uvnitř hradeb středověkého Trutnova bylo 149 domů s várečným právem a jejich počet se prakticky neměnil. V uvedeném roce se trutnovští pivovarníci spojili a založili „Trutnovský měšťanský pivovar". Jeho více než čtyřsetleté trvání pokračuje doposud výrobou tradičního světlého ležáku, jemuž propůjčil jméno sám vládce nejvyšších českých hor - Krakonoš. V době historicky zcela nedávné zde „válel sudy" i pozdější první český prezident Václav Havel. Dobu založení pivovaru připomíná řezbářský artefakt, na němž nezjištěný mistr zvěčnil čelně pivní sud s německým nápisem „Měšťanský pivovar Trutnov - založen 1582", včetně dnes již zapomenutého loga podniku. Symbolická postava muže, sedícího v rozjuchané póze obkročmo na sudu, se svými atributy neomylně hlásí k pivovarské chase. V pravé ruce třímá dřevěnou paličku bednářů, v levé pak napěněný tuplák zlatavého moku. Objem břicha a božská korunka na hlavě evokuje Siléna, venkovského démona z řecké mythologie, veselého kumpána a opilce, klátícího se na oslu v čele Bakchových triumfálních průvodů. Nebo je to bájný flanderský král Gambrinus, který podle staré ságy údajně jako první vařil pivo pro franckého vladaře Karla I. Velikého a stal se tak patronem všech pivařů i pivovarníků? Až do konce 60. let minulého století se tato ojedinělá pivovarská památka skrývala pod mnohovrstevným nánosem barev na prostředních dvířkách regálu na nápojové sklo, který stál za výčepní stolicí, dnes již zaniklé trutnovské hospody „U Haranta" v horním levém rohu Krakonošova náměstí. Do populární a levné „čtyřky", kde měli svůj stálý stůl štamgasti i karbaníci, jsme tenkrát chodívali s prominutím, především na vyhlášené koňské speciality. Při rozsáhlé rekonstrukci tehdejší provozovny Restaurací a jídelen, skončila většina dobového zařízení na dvoře jako palivové dříví, aby uvolnila místo umakartovým deskám a vlnitému laminátu. Ruka se sekerou „trutnovského pijana" naštěstí ušetřila, a tak další desetiletí poskytoval útočiště pavoukům v jedné zastrčené kůlně. Po odborném sejmutí nátěrů (z nichž ten poslední, hnusně hráškově zelený, si někteří pamětníci „útulného" interiéru možná ještě vybaví), vyniká temně medová barva starého modřínu, mistrné tahy umělcova dláta a především záměr tvůrce, s jemnou dávkou humoru, oslavit letitou tradici.
In: Výčepní list 5/2003 - příloha Litera