Foto - anti
Ještě doznívají zážitky z již 17. ročníku Rudolfových slavností pořádaných ve Svobodě nad Úpu v sobotu 18. září 2021. Na sítích je přebila agresivita hackerů a celostátně současný volební tyjátr s výměnou panáků do poslaneckého panoptika. Mohu-li si vybrat, volím prvně jmenovaný mumraj, který se tentokrát obešel i bez mé osobní účasti. Původně se ten velkolepý novodobý jarmark zasvěcený císaři Rudolfovi II. z rodu Habsburků začal slavit symbolicky 18. října na paměť povýšení hornické osady pod Černou horou na město. Panovníkův dekret z 18. 10. 1580 se sice nedochoval, ale na jeho existenci odkazuje řada dalších mladších pergamenů, počínaje listinou Ferdinanda III. z roku 1648, uloženou v depozitu SOkA v Trutnově. Krakonoš ale říjnovému termínu nepřál, tak místní konšelé přesunuli slavnosti z nebezpečí podzimních plískanic do poklidnějšího období babího léta.
To spojení historických událostí s vládcem na Krkonoších není náhodné. Hned při jednom z prvních ročníků započatých v roce 2004 mě u jednoho z početných stánků regionálních prodejců, kteří se na kdysi trhové náměstí Svornosti sjeli z širokého okolí, jako za dávných dob na vyhlášené výroční trhy zaujal šik Krakonošů podobných si jako vejce vejci, doslova jako jednovaječná ixterčata. Přestože každý je naprostý originál a jen při velmi bedlivém zkoumání najdete drobnůstku, která je odlišuje. Ať už to je mírně přetažené obočí, jinak tvarovaný vous z tradiční koudele nebo zarostlý souček ve tváři jako mateřské znamínko. Prodávala je sama autorka Hana Švecová ze Studence - Zálesní Lhoty, zaměstnaná v té době v Krkonošském muzeu ve Vrchlabí, se kterou jsem měl už dříve příležitost se seznámit osobně. Paní Hana začínala s malováním dřevěných hraček ještě v dobách totality, konkrétně v roce 1987 kdy etickou úroveň jednotlivých figurek musela posoudit krajská komise. Co tehdejší straničtí páprdové asi tak věděli o kouzlu lidové hračky? Oduševnělé postavičky krkonošského pantáty vycházejí z tradičního českého pojetí mysliveckého panáčka, oblečeného do současného modernějšího hávu. Poučena mnoha muzejními exponáty omalovává lidová umělkyně střídmou barevností základní jednoduchý soustružený korpus ze smrkového dřeva bez zbytečných detailů několika mistrnými tahy na umělecky hodnotný suvenýr z našich hor. Je důstojným nástupcem nepraktických lapačů prachu starých horáků polepených kůrou a lišejníky a přitom stejně oddaným strážcem horských chalup. V říjnové přírodě plné barev mu to obzvlášť sluší. Jen autor fotografií je moula k pohledání, který se to už nejspíš nikdy nenaučí.
Nepublikováno