Je celkem logické, že v dlouhodobém výběru Krakonošů na jednotlivé měsíce padla lednová volba na překabátěného Rýbrcoula, který jako jeden z mála propaguje zimu. Kuriózní skulptura nabízená kdysi jako suvenýr z Krkonoš ze skupiny zahrnuté pod sjednocujícím názvem „je to kýč, ale pěknej" zvítězila tak říkajíc o prsa nad už dost okoukaným obligátním pánem hor na rohačkách s nákladem metrové kulatiny. Jenže i nad Krakonošem je mezi nebem a zemí ještě cosi vyššího. Ať už tomu říkáme Pán Bůh, Matka Příroda nebo jen pragmaticky rozmary počasí. Celá scénka vyznívá jako nepovedený apríl, autorská provokace či potměšilost ročních období. Bělá se jen kmínek břízy s nepatřičnou nástěnkou jakoby zapomenutou z nějaké dávnější zimy a povědomé zasněžené svahy. Jó, kdeže loňské sněhy jsou?
Lednový Krakonoš
Nejzimnější měsíc se láme v polovině a všude kolem široko daleko zeleno. I horské mechoviště uvyklé na každoroční sněhovou peřinu hýří brčálovou barvou vydatně živenou deštěm. Diví se permoník vyhnaný z podzemní sluje přívaly vod, bědují zemědělci, žehrající ještě nedávno na nedostatek vláhy, naříkají vlekaři, kterým se s posledním ostrůvkem nastříkané bílé uměliny rozplývá vidina tučných zisků. Nad ztracenou sezónou možná předčasně lámou hůl vyznavači zimních sportů i ubytovatelé, hoteliéři, hostinští a další a další poskytovatelé služeb přebujelému turismu. A kdo rozumí i řeči chlupatých lesních živáčků určitě žasne při jejich lamentaci nad zbytečně vyhozenými výdaji za zimní kožichy. Ostatně stejně se durdí některé celebrity, které pod stromečkem vybalovaly stohy ošacení z Gore Texu doplněné značkovými kousky James Ross Colection, Moncler Grenoble nebo Wellensteyn, když už tuší, že je na exotických plážích v Dubaji nebo v Thajsku nebudou vůbec, ale vůbec potřebovat. O selfíčka poslaná přes oceán do bulvárních plátků je enormní zájem jsou-li v rouše Evině. To ví přece každá blondýna i bez rovnátek. My zkušenější alespoň podle data narození stejně jako Krakonoš dobře víme, že není nic nového pod sluncem. Třeba ještě nachumelí, až se nám budou lopaty potit. A třeba taky ne. Tak už to chodí.
Nepublikováno