Jsem z minulého století. Po většinu mého života tu tiše našlapujíc, tu krokem pochodovým obcházelo Evropou strašidlo. Strašidlo komunismu. Jeho duchovního otce, prvního ze čtveřice bubáků na rudých praporech jsem jako kluk viděl v každém trochu zarostlejším strejcovi. To jen současníci si pletou Marxe s Marksem, polovičkou světoznámé obchodní firmy Marks a Spencer se sídlem v Londýně. Ještě docela nedávno mi Karla Heinricha řečeného „Mouřenín", potomka trevírského rabína a hlasatele zvrácené filozofie o diktatuře proletariátu připomněl dřevěný Krakonoš vyřezaný jednoduchou zkratkou nejspíš nějakým lidovým umělcem z Krušnohoří v časech NDR, který se docela klidně mohl „balšój" bronzovou hlavou o váze 40 tun v nedalekém Karl-Marx-Stadtu volně inspirovat. Druhá nejvyšší busta na světě zrozená v hlavě sovětského tvůrce realistických monumentů ukrajinské národnosti a židovského vyznání Lva Jefimoviče Kerbela, narozeného příznačně 7. listopadu 1917, instalovaná 10. května 1953 v Saské Kamenici, která se už zase od roku 1990 jmenuje Chemnitz, dosud stojí a podle všeho s ní tak hned něco nepohne.
Marx to není, jen se mu kapánek podobá
Skoro každý má v životě štěstí nebo smůlu, že se někomu podobá. Postihlo to i horského velikána Krakonoše, lépe řečeno jeho suvenýrovou sošku s jistou dávkou fantazie připomínající zaslepeného vizionáře vybranou na měsíc září. Škodolibý autor by s dnešními grafickými možnostmi mohl obrázek jednoduše horizontálně převrátit a argumentovat navíc i tím, že má idol Krkonoš obě ruce levé stejně jako dávný buržoazní filozof, ale k tak laciným trikům klesnout nehodlám. Že jsem místo rudého pozadí nebo snad nedejbože těch mnohojazyčných hesel o spokojených spojených pracujících zvolil větvoví letitého tisu, tak za tím si stojím. Zelená je taky dobrá!
Nepublikováno