Freiheit

To platí jak pro všechny ajťáky včetně hackerů, závisláky na Internetu, bloggery a influencery, tak pro každého panáčka - mého miláčka Krakonoše. Moc dobře to věděl i svobodský představitel pána na Krkonoších šibal František Umlauf (1910 - 1983), který je jako doma nejen na těchto stránkách. Zachycen objektivem mistrů fotografie Jiřího Havla a Josefa Žáka se jeden z nejtypičtějších Krakonošů zapsal do povědomí zejména z množství sběrateli oblíbených pohlednic, které jsou leckde dosud v prodeji. V souvislosti se sítí pochopitelně není sám, ale jako reprezentant cechu na měsíc listopad prošel castingem vítězně. Bydliště ve Svobodě nad Úpou je jen bonus navíc. Zadrž čtenáři, který bys nejraději hodil síť na pisatele v domnění, že plácá nesmysly. To je jen oslí můstek užívaný již starými Římany při těkání myšlenek od tématu k tématu asi jako když lehkonohý horský duch přeskakuje kaskády a peřeje krkonošských bystřin a ručejů. O čem že to byla řeč? Ach, ano - sítě.

Autor grafického listu, zhotoveného podle klasické barevné pohlednice Josefa Žáka z konce sedmdesátých let minulého století použil oblíbenou tiskařskou metodu serigrafie neboli sítotisku. Kamarád a spolupracovník Petr Chvalina (27. prosince 1939) rodák z Týnce nad Labem si technologii tak zvaného průtisku neboli protlačování barvy přes síto pomocí stěrky jako zručný fotograf po dokonalém zvládnutí velice oblíbil, až se stala jeho bezpečným poznávacím znamením. Jistý čas jsme dokonce sloužili jednomu pánovi - pochopitelně v různých patrech společenské hierarchie. Původně aranžér, později propagační grafik Petr si častokrát ve výlohách s potravinami trutnovského národního podniku Pramen kladl otázku, jak bez provokací zkombinovat vepřovou hlavu s citronem v rypáku se sklenicí okurek a odulým ksichtem některého z tehdejších potentátů ověnčeného prvomájovými mávátky a nějakým nezbytným heslem o nerozborném přátelství na věčné časy a nikdy jinak, zatímco uvnitř prodejny jistá nula s brašnou od téhož zaměstnavatele zkrášlovala interiér obkladem z modřínových palubek a polepovala mobiliář umakartem v křiklavých barvách té nevkusné doby. Naposledy nás spojoval štempl ředitelství národního podniku Potraviny Pardubice v občanském průkazu. Když uznávaný výtvarník Petr Chvalina žijící od roku 1947 v Trutnově v únoru 2022 na den přesně dva měsíce po osmdesátých druhých narozeninách zemřel, zanechal po sobě mimo jiné grafickou pozůstalost, jejíž nepřehlédnutelnou součástí je i mnoho barevných variací různých portrétů pána našich nejvyšších hor Krakonoše. Nejčastější je logicky sošná figura z kašny na Krakonošově náměstí a vousáč s půllitrem z etiket trutnovského pivovaru. Jenže krev není voda a civilní pojetí Jeho Veličenstva ze svobodské chaloupky je mi sympatičtější než chlapácká muskulatura obnaženého obra.

Nepublikováno