Freiheit

U Mistra na dvorku v Mladých Bukách v zastrčeném koutku na štípacím špalku jako by čekal na definitivní ortel, postává hrubě opracovaný rozkročený Krakonoš z lipového dřeva bez finálních úprav. Jsa vyučený dřevokaz mám ke dřevu jako přírodnímu materiálu veskrze kladný vztah. Jen u paní a dívek mi kdysi v čase barů a tančíren jeho vlastnosti vadily, ačkoli už si nevzpomínám proč. Při volbě vhodného reprezentanta na měsíc září jsem i přes několikrát opakované sliby zařadit zase po čase nějakého nesympatického svalovce germánské provenience opět sáhl do domácích zdrojů. Letošní sedmdesátník Hantl (*1955) je stejně jako Robert Fürbacher z minulého měsíce dlouholetým aktivním členem Spolku podkrkonošských výtvarníků z Trutnova založeného v roce 1989. V současné době je dokonce jeho místopředsedou. Přestože předseda si říká náčelník. Své práce vystavoval nejen v České republice, ale také v Polsku nebo ve Francii. Navíc je původním povoláním truhlář jako já i když už mnoho let tvoří a také restauruje díla v oboru sochařském, řezbářském a malířském jako nadaný, pilný a zručný samouk. Noblesních Krakonošů z jeho dílny vyšlo už povícero. Mě v duchu světoznámé hlášky „Nobody is perfect" z kultovního filmu roku 1959 Někdo to rád horké zaujal ten, kterého autor ještě před dokončením opustil jako ošklivé káčátko jen pro předčasnou vzpouru materiálu. Praskání dřeva je přirozený jev při jeho vysychání a hluboké radiální trhliny dokážou často znehodnotit hotové dílo. Chyba většiny současných tvůrců, zejména při sochání monumentů motorovou pilou je volba kulatiny jako výchozího materiálu. Staří mistři znali řadu fíglů jak vnitřnímu pnutí lidově pracování dřeva zamezit. Především nebyli na štíru s časem a trpělivě čekali, až pečlivě ošetřené dřevo dokonale vyschne. Přesto by jen v krajním případě sochali figuru z celého kmene. I při volbě půlkuláče se u soch, kde nebyla vidět zadní strana odebírala podstatná část vnitřní hmoty, aby se praskání eliminovalo. Ideální, pokud to rozměry zamýšleného díla dovolí je čtvrťová štěpina, čímž však podstatně rostou náklady. V každém kusu dřeva nebo bloku kamene se údajně skrývá hotová socha. Stačí jen odebrat ten přebývající materiál okolo. I tohle mohl být docela nevšedně pojatý hor a lesů pán zastižený ve chvíli odpočinku. Určitě by se zas našli jiní šťouralové, kterým by vadil ten neúměrně tlustý telegrafní sloup místo hole, ale jinak by nikdo netušil, jaká se v dobráckém dědouškovi skrývá obří síla.

Několik dalších, různě pojatých Krakonošů ze dřeva i z kamene v různém stupni rozpracovanosti uprostřed tvůrčího zátiší na autorských fotkách samotného Mistra spojuje Rolandův nezaměnitelný rukopis. Se zdánlivou ledabylostí až lajdáctvím či brutalitou vytváří inspirován možná vlastní postavou hřmotné rustikální figury, často s přiznanými stopami dláta, ne nepodobné výtvorům dávných insitních tvůrců „venkovského baroka". Jakoby se autor bál tu a tam ubrat trochu víc hmoty z jejich mohutných proporcí. Přestože to umí, o čemž svědčí jemné filigránské detaily zejména při restaurování sakrálních památek. Alespoň tak to vidím já a přesně to je to, co mě láká a co jeho záměrně anatomicky mírně disproporční výtvory většinou odlišuje od jiných podobně realisticky zaměřených amatérských umělců. Mé popisky jednotlivých snímků nemusí souznít s původním záměrem tvůrce soch. (Kdo to umí, ten to dělá. Kdo to neumí, ten o tom píše.)

Nepublikováno