Freiheit

Sedmička je šťastné číslo. V numerologii je symbolem dokonalosti, úspěchu a vítězství. Dvě sedmičky jsou víc než jedna. 77 let uplyne letos v létě od slavné a často vzpomínané události v dějinách Trutnova. Velkolepá hospodářská Krkonošská výstava plánovaná na rok 1948 se vzhledem k únorovému puči uskutečnila až v roce následujícím ve dnech 12. června - 31. srpna 1949. Rozsahem výstavního areálu spojeného s radikální přestavbou tovární budovy koncernu AEG, bývalé Faltisovy textilky poznamenané nedávnou nechvalně proslulou minulostí internačního tábora pro zajištěné Němce, do té doby neslýchanou propagandou a množstvím doprovodných publikací, počtem vystavovatelů a přidružených atrakcí se nadlouho zapsala do paměti místních obyvatel. Dodnes vyvolávají některé hmotné památky zasuté vzpomínky dávných očitých návštěvníků. Stačí pozapomenutá a znovu objevená fotografie s částí expozice s Krakonošem, jakých je v depozitáři Muzea Podkrkonoší v Trutnově nepochybně daleko víc. Možná je to jeden z těch iniciačních, který mě vedle živého Jindřicha Buchala Beneckého z Pece pod Sněžkou okouzlil jako malého kluka, i když si na něj konkrétně nevzpomínám. Na výstavě jsem byl jako žáček druhé třídy národní školy, takže jsem ho dozajista vidět musel. Tenkrát mě ale fascinovala opravdická, fungující dětská železnice obsluhovaná kromě dospělého strojvůdce trutnovskými skauty a svazáky. Téměř kilometr dlouhá úzkokolejná drážka s čadící miniaturní lokomotivou a jednoduchými vagónky, první v republice s mládežnickým personálem jistě ovlivnila řadu kluků a holek ke vstupu do řad modré armády. Moji touhu po zelené lesnické kamizole to nijak nezviklalo. Stejně vzrušující byla Strašidelná jízda v Zábavním parku, která z dětské mysli vymazala všechny ty momentální vjemy, finesy a kouzla moderního výstavnictví.

Teprve po letech na základě uvedené fotografie mě pronásleduje neodbytná myšlenka, kam se ten impozantní panák po skončení výstavy asi poděl. Několik už jsem jich měl v merku, ale ona to v podstatě žádná záhada není. Jak praví odvěká zkušenost - největší tma je pod svícnem. Asi metr čtyřicet centimetrů vysoký panáček si hoví pod inventárním číslem N 4022 jako lidová dřevořezba Krakonoše ze 40. let 20. století v národopisné sbírce Krkonošského muzea ve Vrchlabí. V krátkém průvodním popisku stojí, že plastika Krakonoše ve skoro životní velikosti je dílem řezbáře Antonína Kužela z Vrchlabí. Až donedávna byl k vidění v expozici řemesel v jednom ze čtyř historických domků Krkonošského muzea na Kostelním náměstí. Muzeum je z důvodů rozsáhlé rekonstrukce od 1. května 2025 na dva roky uzavřeno. Podle sdělení kurátora sbírek se s opětovnou instalací zajímavé figury počítá i v nové expozici. Dominantou Krkonošské výstavy měla být původně skulptura letícího Krakonoše z hořického pískovce o rozměrech 250 x 250 cm od pražské akademické sochařky a toho času chalupářky z Pece pod Sněžkou Františky Stupecké, rodačky z Holovous u Jičína (1913 - 1995) absolventky Akademie výtvarných umění u profesora Otakara Španiela. Přestože k dohodě výstavní komise s vedením města i přes odsouhlasenou cenu 100 tisíc korun nakonec nedspěla, mohla být socha při troše štěstí umístěna alespoň na uvažovaném veřejném prostranství vpravo ve svahu u staré polikliniky. Ani k tomu z neznámých důvodů nedošlo. V depozitáři Muzea Podkrkonoší zůstal jen asi třiceticentimetrový model z pálené hlíny zakoupený tehdejším MNV v Trutnově a předaný do sbírek. Hotová socha byla v pražském ateliéru umělkyně v roce 1950 údajně posuzována komisí Svazu československých výtvarných umělců z Hradce Králové - a jakoby se slehla zem. V Trutnově ji nikdy nikdo neviděl. Její téměř identické dvojče s datem vzniku 1957 lze spatřit v horní části Jeleního příkopu na Pražském hradě. Jak to bylo doopravdy, je zahaleno rouškou soudružských tajemství. Milou trvalou upomínkou na neoficiálního patrona velkorysé výstavy v nanicovaté době je drobný aluminiový výstavní odznáček s portrétem Krakonoše a počáteční iniciálou pořádajícího města.

Nepublikováno