Freiheit

Kluci, nic si z toho nedělejte, že vás pořadatelé kvůli těm blbejm červenejm čepicím na sudetoněmecký sjezd v Brně nepustili, oni si vždycky nějaký důvod najdou. Radši si poslechněte, jak vznikla nejkrásnější píseň o mých milovaných horách Krkonoších. A nežerte pořád ty muchomůrky bílé, nebo se z vás stanou Plastic People of the Grenzübergang. Ja, Bloe Berche, grüne Täler mitta drin a Heisla kleen... Original Schatzlarisch - oda šaclar tojč - už dnes perfekt umí možná jen Mädchen Margit Kirchschlager von Berggraben. Hymnou krkonošských rodáků, Slezanů i Sudetských Němců se jednoduchá melodie s textem v dialektu stala po roce 1914. Dva místní týpci, textař Othmar Fiebiger a muzikant Vinzenz Hampel, oba kantoři se prý jednou picli na Petrově boudě a nelíbilo se jim, že hosté hulákali při citeře pořád stejné cizí odrhovačky. Věřili, že tam vysoko v Riesageberchen Rüwazohl se svými trpaslíky stále spřádá ságy a legendy. Prostě Die Muse küsste sie beide. Ještě týž rok jim ein Freund, ein guter Freund otiskl z nedostatku jiného materiálu nářeční báseň v pamětní publikaci k 80. výročí Trutnovského pěveckého spolku „Harmonie". Hampel obvykle tvrdil, že píseň zhudebnil podle uvedené publikace pro sebe, pro svůj zpěv, ale ona se šířila krajem, jako by jí narostla křídla. Na Vrchlabsku zlidověla dávno před prvním otištěním v oficiálních zpěvnících po první světové válce. Když ji později Fiebiger přeložil do spisovné němčiny, zaujala jako nejznámější píseň o Krkonoších čestné místo ve zpěvníku Německého pěveckého svazu. Není to sice všecko úplně doslovná pravda, ale hezky se to poslouchá.

Othmar Fiebiger se narodil 21. dubna 1886 ve Starých Bukách u Trutnova a po studiích nastoupil jako učitel ve vsi Souvrať u Mostku. Po roce 1945 žil původně v NDR nedaleko Erfurtu. Zemřel 23. února 1972 v Baden - Badenu ve Spolkové republice Německo. Krkonošská píseň ho provázela i do místa posledního odpočinku.

Vinzenz Hampel *29. ledna 1880 v Mostku u Hostinného. Jako učitel působil na školách ve Vrchlabí, Hartě a v Čermné. V roce 1915 byl jmenován ředitelem „Domova pro slabomyslné" ve Vrchlabí, kde působil jako úspěšný logoped až do odchodu do důchodu v roce 1936. Pak se odstěhoval do Litoměřic. Byl sbormistrem pěveckého spolku „Liedertafel" ve Vrchlabí. Po odsunu žil v Durynsku. Zemřel 27. června 1955 v Altbachu am Neckar.

Nepublikováno