S velbloudem do Plzně

03. srpna 2016    KRAKONOŠ - dobrý duch našich hor
 
Krakonoš na grafice Jiřího Trnky

Nerad bych se jakýmkoliv způsobem dotkl svého kamaráda, který mě svým opečovávaným červeným autíčkem (prý Octavia) vzal na cestu napříč Čechami na západ do metropole Prazdroje, firmy Škoda a někdejšího působiště papírenských podnikatelů z rodiny Piette Rivage, kteří měli hnízdo u nás v Krkonoších. To se mi jen honí hlavou známý příběh husitských sirotků z oddílů polního hejtmana a vyhlášeného kruťase Jana Čapka ze Sán. Ten nešťastné dvouhrbé zvíře, dar polského krále Vladislava II. Jagellonského za pomoc v bitvě proti řádu německých rytířů u Baltu, dotáhl v roce 1433 jako bubáka až k hradbám obléhané katolické Plzně. Obránci se při nečekaném výpadu velblouda zmocnili a husitské hordy odtáhly s dlouhým nosem a pořádnou ostudou. Exotické zvíře skončilo nakonec jako „dárek" v Norimberku a zásluhou Zikmunda Lucemburského hned v následujícím roce jako heraldická figura v polepšení plzeňského městského znaku. Tolik dávná legenda.

Nejel jsem tudíž s velbloudem, ale v jeho stopách a bez nějakých zjevných potíží jsme se dostali do samého centra na parkoviště obchodního komplexu Plzeň Plaza. Nebylo to poprvé, kdy jsme z pouhého cestovatelského rozmaru, náhle a bez příprav vyjeli tímto směrem v sedle pomyslného sběratelského koníčka vydrancovat těch několik antikvariátů a starožitnických krámků v bláhové naději, že objevíme daleko od Krkonoš nějakou regionální zajímavost. A jako vždy jsme odtáhli skoro jako ti husiti. Doma se s odkazem na podnikání firmy Piette setkáváme na každém kroku. Plzeňská nabídka je mnohem skromnější. Nedávno zbořená výstavná vila Piettů, stejně jako kdysi věhlasná papírna na pohlednicích, jsou tu hledaným a vzácným zbožím, víc než kde jinde. Zato pouťové porcelánové figurky žacléřské provenience jsou zastoupeny mezi nabídkou z Míšně a početných západočeských porcelánek docela hojně, aniž by prodejci věděli, co vlastně značka zkřížených iniciál T P znamená. Tak aspoň pokochat se pohledem a případně trochu „zamachrovat" jako znalci příležitost byla. Nejlepší prý přichází nakonec, mě potkalo hned úvodem. Mnohokrát potvrzená pravda, že Krakonoš je všude a nezná hranice, se potvrdila i tentokrát. Fešák na reprodukci grafického listu Mistra Jiřího Trnky byl nakonec mnohem levnější než mini kafíčko espresso ristretto v pouliční kafírně.

Nepublikováno


 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.