„Sprung der spinennen Flieger"

 
Otto Schrimpel v uniformě praporčíka horských myslivců

Pod spolkovou přezdívkou „rytíře" recesistické pánské společnosti Schlaraffia, konkrétně její pobočky Gigantea, která sdružovala členy z Trutnovska a odvozovala svůj název od dávného pojmenování Krkonoš, se v polovině 30. let minulého století skrýval vrchlabský rodák inženýr Otto Schrimpel, v mnoha případech psaný též Schrimpl. Teprve s přispěním respektovaného odborníka Jiřího Rajlicha z Vojenského historického ústavu v Praze vyšlo najevo, že to byl také letecký konstruktér, který spolu se starším kolegou ing. Quido Prieselem postavil už v roce 1914 ve vrchlabské karosárně synů Ignáce Theodora Petery letuschopný motorový stroj. V I. světové válce se zařadil svými pěti sestřely nepřátelských letadel k nepočetnému seznamu leteckých es rakousko - uherského letectva pocházejících z Čech. Slavný jako krkonošská jednička Eugen Bönsch z Luční boudy sice nebyl, ale i s tím sporným pátým sestřelem je zajímavou postavou mezi odvážnými muži na létajících strojích původem z Krkonoš.

Narodil se 29. července 1895 do rodiny advokáta JUDr. Huberta Schrimpela (*7. 11. 1863) od roku 1895 působícího ve Vrchlabí čp. 33/34. Hubert Schrimpel, aktivní člen a funkcionář mnoha významných spolků, organizací a správních rad, byl v letech 1904 - 1918 dokonce vrchlabským starostou. Chlapec byl 11. srpna pokřtěn děkanem Franzem Tschertnerem jako Otto Maria Franz. V letech 1906 - 1909 navštěvoval gymnázium v Hostinném. Když se jako čerstvý maturant teprve nedávno zřízeného vrchlabského gymnázia podílel na sestrojení letadla u Peterů, bylo mu tedy teprve 19 let. Narukoval původně k císařskému střeleckému pluku č 3 v Innichenu v Jižním Tyrolsku. V únoru 1916 se dobrovolně přihlásil k letectvu. Nejprve absolvoval výcvik leteckého pozorovatele v letecké důstojnické škole ve Vídeňském Novém Městě. Pak od května sloužil jako pozorovatel na dvoumístných strojích Hansa - Brandenburg CI u jednotky Flik28 na sočské frontě. V leteckém boji s italskými stíhači 25. 11. 1916 byl zraněn kulkou do kolena, po čemž následovalo 10 měsíců léčení a rekonvalescence. Po uzdravení se přihlásil do pilotního kurzu. Základní pilotní výcvik absolvoval u letecké záložní roty Flek12 na letišti Klagenfurt - Annabichl, pokračovací stíhací výcvik v již zmíněném Wiener Neustadt a bojový výcvik na letišti Campoformido nedaleko Udine v severní Itálii. Pilotní diplom FAI - Rakousko číslo 943 získal 7. 1. 1918. Po vyřazení byl přidělen zpět na italskou frontu ke stíhacímu pluku Flik61J. S hodností poručíka v záloze létal z letiště Motta di Livenza v benátské provincii Treviso, většinou na stroji Albatros D III (Oef). 153 110 s hnědou kamufláží a s kresbou horské protěže na boku, jako upomínkou na vojenskou službu v Tyrolsku. U téhož pluku létal i jeho mladičký krajan, desátník Vinzenz Jeschek z Lánova. Ten moc štěstí neměl a ještě před koncem války v sestřeleném Albatrosu zahynul. Poručík Schrimpel byl za své bojové zásluhy dekorován mimo jiné Stříbrnou medailí za statečnost 1. třídy pro důstojníky, což je vyznamenání pro letce poměrně vzácné a Řádem Železné koruny 3. třídy na válečné stuze s meči. Rakouský erár evidoval s byrokratickou pečlivostí všechny jednotlivé sestřely nepřítele a díky neúnavnému bádání Jiřího Rajlicha v Kriegsarchivu ve Vídni lze sestavit jejich přehlednou statistiku. Svůj první vítězný souboj zaznamenal nováček Schrimpel 24. 2. 1918. V součinnosti s kolegy od Flik61J, již ostřílenými bojovníky, nadporučíkem v záloze Ernstem Strohsneiderem - v té době 14 sestřelů, poručíkem v záloze Franzem Gräserem - dokonce 16 a poručíkem v záloze Edgarem Mörathem od Flik63J, všichni na strojích Albatros D III (Oef) se jim podařilo nad lagunou jižně od Capo Sile, poblíž Marcello di Piave Vecchia - Cava Zuccherina na nepřátelském území, sestřelit italský stíhací létající člun Macchi M.5. Pozorovací balon zneškodnili ve trojici Schrimpel, Gräser, Mörath v prostoru lagun poblíž Porto di Piave Vecchia a Kanal Cenesa 8. března. Vzápětí na to 12. 3. Schrimpel s Gräserem v letce Flik42J poblíž Monastier di Treviso zneškodnili italský jednomístný stíhací letoun SVA. Čtvrtý Schrimpelův záznam je z 16. září, kdy sám nad nepřátelským územím Noventa di Piave, již zpět u svého Flik61J a s novým strojem Albatros D III (Oef) 253 60 zasáhl létající člun. Pátý sestřel se stejným letadlem, původně zpochybňovaný, je datován pro mě osobně významným dnem 27. října. Vzdušný prostor nad ostrovem Papadopoli na Piavě se stal osudným pro italský bombardér Caproni. Po válce byl Otto Schrimpel od 20. 11. 1918 do 15. 1. 1919 příslušníkem kurýrní služby státní správy provincie Deutschböhmen v Trutnově, stejně jako Eugen Bönsch. Po jejím rozpuštění se 15. 2. 1919 stal zaměstnancem leteckého skladiště zbraní ve Vídni. Perličku z té doby, svědčící o jeho dobrodružné povaze, otiskl v prosinci 1993 Lanškrounský zpravodaj. Autor Petr Boček v článku popisuje přistání Otto Schrimpela na místním letišti 19. 11. 1918 a jeho zadržení československým vojskem, protože převážel bez dokladů součástky ke kulometům a bednu střeliva do centra sudetoněmeckého odporu v Liberci, kde měl zanechat i letadlo. Jeho vztah k Lanškrounu byl i čistě osobní - pocházeli odtud oba rodiče. Otec byl synem místního továrníka Johanna Schrimpela, majitele přádelny bavlny a matka Marie, narozená 4. 4. 1864, pocházela z šlechtického rodu von Altenwater (sic!). Její zemřelý otec Josef provozoval v Lanškrounu sklad tabáku. Prezident nově vzniklé Československé republiky Tomáš G. Masaryk v září 1919 účast na činnosti ozbrojených složek separatistických provincií velkoryse amnestoval. Otto Schrimpel, stále ještě svobodný, se podle sčítacích archů z 16. 2. 1921 vrátil k rodičům do Vrchlabí do čp. 32 na tehdejší Hauptstrasse 17. Z listu se můžeme dovědět nejen, že se hlásil k němčině ovládané slovem i písmem jako k mateřskému jazyku, ale také, že jeho domovskou obcí byl Kritzendorf u Klosterneuburgu v Dolním Rakousku. Byl totiž zapsán jako posluchač techniky na Vysoké škole technické ve Vídni. Rodilý horal jistě neměl daleko k lyžování a nadšení vzdušným živlem dostatečně osvědčil v kabinách letadel. Přesto je celkem nečekaná jeho účast v československém reprezentačním družstvu skokanů na Krakonošově můstku při Mezinárodních středoevropských lyžařských závodech FIS v únoru 1925 v Janských Lázních, uznaných dodatečně jako mistrovství světa. Za skoky 42, 39 a 39 metrů získal skvělé, leč nevděčné čtvrté místo. Za zády však nechal i místní hvězdu a velkého favorita závodů Adolfa Bergera a řadu dalších zvučných jmen. Ano, válečný invalida se stříbrnou čéškou v koleni, následkem již zmiňovaného střelného zranění, závodně statečně skákal a padal na mnoha významných lyžařských závodech již od zimní sezóny roku 1921. Připomeňme si například jeho dobovým tiskem zdůrazňovaný vybroušený styl na mistrovství Německa v roce 1922 v krkonošském středisku Krummhübel (dnes Karpacz) kde byl se stejnou délkou skoku 31,5 m jako vítěz Vinzenz Buchberger ze Špindlerova Mlýna těsně druhý. O rok později na německých branných hrách v GA - PA startoval za pražský spolek německých hokejistů DEG, za který hrával i slavný Emerich Rath. Jen vinou pádu při třicetimetrovém skoku klesl v celkovém pořadí na 15. místo. Velmi hodnotného výsledku své skokanské kariéry dosáhl i na Kongresových závodech v Harrachově - Novém Světě ve dnech 8. až 11. února 1923, pořádaných současně jako mezinárodní mistrovství ČSR. Vyrovnanými výsledky se v silné konkurenci špičkových závodníků z Norska, Německa, Rakouska a dalších umístil v Top 10 na osmém místě. Vše pochopitelně v barvách HDW, kde byl později veden jako zkoušený a licencovaný rozhodčí a lyžařský instruktor, vedoucí kurzů. V polovině 30. let povýšil do poradního sboru, kde byli z 34 zástupců spolků zimních sportů v celé ČSR z Krkonoš mimo něj už jen továrníci Dix z Temného Dolu a Quido Rotter z Hořejšího Vrchlabí. Docela pravděpodobně (bohužel zatím nedoloženě) tak mohl nastoupit i u významného leteckého konstruktéra a majitele textilky Iga Etricha v Horním Starém Městě. Nasvědčuje tomu jak v těch letech zde udané bydliště nebo odborné vzdělání a pilotní průkaz, tak i jeho mnohoznačná spolková přezdívka. Za druhé světové války se stejně jako mnoho dalších německých mužů ze Sudet ocitl opět na „nesprávné" straně fronty. V uniformě Luftwaffe se údajně zastřelil jako velitel polního letiště na území Sovětského svazu, když jej znovu obsadila Rudá armáda.

66J-Motta-d.L.-Flik-61-a-42-Strohschneider.jpg

Polní piloti Flik61J na letišti Motta di Livenza v březnu 1918 před jedním z nejužívanějších letadel Albatros D.III (Oef) série 153. Zleva četař Adolf Reinl, desátník Leo Wild, četař Robert Grabenhofer, neznámý, poručík v záloze Franz Gräser, nadporučík v záloze Ernst Strohschneider, neznámý lékař, poručík v záloze Otto Schrimpel, četař Slavko Gyurgyev a šikovatel Ottokar Ludwig.


Jiřímu Rajlichovi z Vojenského historického ústavu v Praze (letectví) a Aleši Sukovi z Dolní Branné (lyžování) děkuji za fotografie a odbornou spolupráci.

Nepublikováno


 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.