V depozitáři Krkonošského muzea ve Vrchlabí je pod inventárním číslem H 6026 uložena látková šerpa bohatě zdobená různými dekoracemi a odznaky. Mnohé s typickou krkonošskou tematikou nesou nápis Gigantea. Najdeme tu pěkný plechový odznak s výraznou postavou Rýbrcoula podle Moritze Schwinda, lunetu s pohledem na Sněžku i dojemně naivní dřevěný soustružený terčík s malovaným obrázkem sovy na lyžích. Jednou z výtvarně nejzdařilejších je „řádová" dekorace ve tvaru ostře vykrojeného maltézského kříže, v jehož středu je umístěna hlavička sovy. Mezi rameny kříže se rytmicky opakuje stylizovaná tvář vládce Krkonoš v podobě řepy. Závěsná stuha v barvě žluto-modro-bílé je po vzoru rakousko-uherských vyznamenání složena do tvaru trojúhelníku. Na ramenech kříže je rozložený nápis GI-GAN-TE-A a číslice 51. Stejně jako šestnáct dalších odznaků patří i tento pěkný pozlacený kříž záhadnému a posledních padesát let tabuizovanému spolku Schlaraffia.
Tajemná Gigantea
Schlaraffenland - vysněná pohádková země zahálky a blahobytu - inspirovala volné sdružení umělců a přátel umění Arcadia v Praze, aby 10. 10. 1859 založili spolek pro povznesení umění, radosti a humoru a nazvali jej Schlaraffia. Bohémské sklony členů a doba nakloněná romantismu, smysl pro recesi i trochu nostalgie nad zanikajícím světem šlechty vtiskly spolkovým ceremoniím směs cechovních zvyklostí, akademických a rytířských obřadností či zednářského tajuplna. Během trvání spolku se z mnoha symbolů vytvořila svérázná heraldika, jejíž hlavní figurou byla sova jako symbol moudrosti a devizou heslo IN ARTE VOLUPTAS (Radost z umění). Datování událostí se počítalo od založení spolku, při čemž se letopočet snižoval o 300 let. Parafrází latinské zkratky A.D. pro Anno Domini, což starosvětsky překládáme jako léta Páně, se stalo A. U. - Anno Uhui, roku sovy. Záhadný letopočet 51 je docela prozaicky rok 1910. V té době se pobočky spolku nazývané „říše" šířily po celém kontinentě, hlavně do míst s německy mluvícím obyvatelstvem. Podle spolkové ročenky jich bylo i s těmi ve Spojených státech amerických přes 180. Častá zasedání, slavnostní shromáždění a koncily dávaly členům bohatě příležitostí parodovat rytířský život na hradech a zámcích. Slavnostní úbory, šerpy přes rameno a rytířské helmice v podobě šaškovské čapky neubraly nic na důstojnosti váženým občanům, jak dokládá snímek trutnovského lékaře dr. Zdekauera v „plné parádě". Členství se stalo snobskou záležitostí společenské smetáky s mecenášskými sklony a proto si Schlaraffia mohla dovolit vydávat nejen řadu publikací a propagačních pohlednic, ale i množství odznaků, medailí, řádů a vyznamenání, které razily specializované ražebny A. Schwerdt a R. Galvanetta ve Stuttgartu a mnoho dalších. Přirozenou touhu lidí po vyznamenáních a titulech lze v pozadí vycítit i za sebeironizujícími honosnými přezdívkami jednotlivých rytířů, junkerů i panošů, na které spolková hierarchie své členstvo dělila. V čele každé „říše" stálo předsednictvo zvané „kapitula", kterému předsedal „vrchní šlaraff". Při jednání nazývaném „Sippung" seděl na trůnu v čele stolu a jeho suitu tvořili ostatní členové kapituly jako kancléř, maršálek, strážce pokladu nebo herold, ohlašující jednotlivé příchozí. Místo pravidelných schůzek se nazývalo „hrad" a každé jednání začínalo oslovením „Šlaraffové, slyšte". K hlasování se užívaly bílé a černé kuličky. Každá pobočka měla svůj erb a spolkové barvy. Nově založené pobočky, než se staly „říší", se nazývaly kolonie a musely mít svou " mateřskou říši" čili patronátní město. Tak byla pod patronací pobočky ve Varnsdorfu (Mandovia) založena v roce 1910 kolonie v Trutnově a podle latinského názvu Krkonoš byla nazvána Gigantea. První „vrchní šlaraff", Mephisto von der Schmiere, byl známý vrchlabský továrník, občanským jménem Willibald Jerie. Erbovní barvy, modrá, bílá a žlutá zdobily schůzovní místnost „hradu" Lenzburgu, jinak trutnovského hotelu Město Berlín (mnohem, mnohem později přejmenovaném na Moskvu). Ve dvacátých letech se schůzky přestěhovaly do starobylého hostince Kellerova, nazývaném od té doby Hradní sklep, který stával v klíčovém bodě trutnovské historie, na místě husity vypáleného Úpského hospitálu zderazských křížovníků z roku 1260. Dnes je tam novostavba restaurace Na nivách. Historie Schlaraffie má i své stinné stránky. Po první světové válce se její činnost v rozporu s původním posláním značně zpolitizovala. Bujaré veselí, zpěv a taškařice vystřídala velkoněmecká ideologie, což ve třicátých letech vyústilo v zcela neskrývané koketování některých členů s nacionálním socialismem. Ideologie odvál čas, jména aktérů na náhrobcích i v paměti blednou, hmotné památky - ryzí doklad své doby - zůstávají. Tak jako šerpa ve vrchlabském muzeu nebo, možná, ten omšelý odznáček s hlavou sovy, který máte doma a nevíte, kam ho zařadit.
In: Krkonoše - Jizerské hory 1993/7