V mém verkštatu na háčku mezi tisícovkou různých zbytečností, které je škoda vyhodit se už drahně let houpe na špagátě jednoduché možná trampské možná skautské camrátko. Ani nevím kdy, a jak jsem k němu přišel. Tenoučká placka odříznutá z nějakého blíže neurčeného listnáče se stopami počínající bílé hniloby na okraji je datovaná rokem 1982. Výraz camrátko je mezi nezasvěcenou veřejností často spojován s názvem poslaneckého řečnického pultíku v parlamentní „žvanírně". Ale chyba lávky! Pro národ trampský je to nezpochybnitelný „terminus technicus" označující drobný upomínkový předmět trampské kultury, ztotožňovaný obvykle s výrazem placka. Jde o zpravidla šikmo seříznutý tenký plátek silnější větve z libovolného dřeva, nejčastěji břízy popsaný či pomalovaný dostupnými barvami a uměleckými styly v naivním trempířském duchu. Volba dřeviny i výtvarné provedení jsou naprosto libovolné, odvislé pouze od vkusu a technických možností tvůrce. Miniaturní potlachové placky zavěšené na tenké šňůrce v knoflíkové dírce košile nebo vandrblůzy jsou vizitkou účasti při výročních ohních potažmo tudíž i trampské zdatnosti.
Jakés takés camrátko
Camrátka se jim říká také proto, že ne každý je schopen se „camrat" s drobnou piplavou prací na citově zabarveném motivu. Ti umělecky zdatnější kamarádi vytvářejí pamětní placky „ve velkém" na památku různých osadních událostí nebo jako ocenění při trampských soutěžích. Jsem sice už dost starý tulák, vždycky jsem si však zakládal na tom, že orel létá sám. O kolektivních trampských symbolech, zvycích a slovníku vím asi tolik jako o černé díře v souhvězdí Andromedy. Takový ignorant, abych nepoznal Setonův zálesácký znak Woodcraftu známý mezi skauty na celém světě a u nás též symbol Ligy lesní moudrosti však nejsem. Jenže na červené iniciále H uprostřed kruhového terče jsem ztroskotal. Stejně tak se mi nepodařilo rozluštit tištěné razítko nad vročením. Ani „svatý Vavřinec" či Lukulus nebo Lukullis mi nic neříká. Přestože vševědoucí Wikipedia nabízí plný bágl možností, žádnou si nedokážu spojit s nějakým vágusem z Brd. Třeba se jako už několikrát najde znalec, který mě poučí. A protože měsíc dlouhých nocí se kvapem krátí, přeji všem vyznavačům tradičního hesla v trampském duchu „zelená je dobrá" (a nejen jim) v nastávajícím roce suché stezky a modrou oblohu.
Nepublikoováno