Smilling Buddha symbolizuje téměř v každé asijské, japonské, čínské či indické domácnosti a na zahradách v jejich stylu ve zbytku planety Země osvícený stav mysli, díky kterému je nejen možné zcela pochopit okolní svět, ale především se s ním vyrovnat. Všeobecné titulární označení Buddha je dnes běžně vnímáno jako jméno jedné konkrétní historické postavy, která se stala symbolem moudrosti, štěstí, osvícení, vyrovnanosti a pozitivní energie. My pověrčiví středoevropané se soškou asijského bůžka poblíž dveří do obývacího pokoje dovezenou nejspíš z nějaké cizokrajné destinace o dovolené máme „na háku" rozdíl mezi zakladatelem buddhismu Gutama Buddhou a vysmátým strejdou na snímku. Stěží dokážeme rozlišit množství mimických gest či pohybů rukou, znamenajících stovky různých významů. Potíž nám činí už jen desítky a desítky podob tajemného božstva, které ze setrvačnosti uchováváme jako milý suvenýr, aniž bychom se snažili proniknout do tajemné symboliky pozic a detailů jako je poloha rukou či postavení prstů, o nichž většina majitelů ani neví, že se jmenují mudry.
Osvícený
Nám je uculující se kulaťoučký mnich s vyšpuleným pupíkem, který prý navíc přináší hojnost a štěstí, v záplavě dokonalých Barbín s vosím pasem a gigantickým poprsím a přešlechtěných Kenů s nedostižným pekáčem buchet prostě sympatický na pohled. Může se někdo divit globálním kapitánům průmyslu volného času, jak se v moderních učebnicích marketingu vznešeně říká šejdířům zabývajícím se výrobou a distribucí upomínkových předmětů, což jsou převážně zbytné cetky, že této naivní koupěchtivosti pohotově vyhověli? Není to zajisté věc nová ani včerejší. Již před staletími přenášely kupecké karavany z dálného východu sem tam nějakého Buddhu vyměněného za Krucifix. Děsivá je spíš ta ideologie „sekat všecko jako Baťa cvičky". Miliony stejných panáčků je možné spatřit na tržnicích celého světa z materiálů ušlechtilých i póvlových, vyrobených poctivě rukou řemeslníka i vyplivnutých lisovací linkou, dnes možná i na 3D tiskárně. Má pověst dubové palice by nasvědčovala sošce z cizokrajného dřeva. Já tenkrát v mladické euforii zvolil řezaný kámen v přesvědčení, že je trvanlivější, čímž se podle tradičního čínského učení Feng - šuej i učencovy myšlenky o harmonii a plynutí energie v prostoru udrží déle. Jak už to ale obvykle chodí u nás v království Krakonošově poučky importované odjinud, byť v sebevěrohodnějším balení zřejmě neplatí. Téměř každý večer když veselého tlouštíka míjím, si připomínám jeden ze stovky jeho nejtradovanějších citátů. „Nemluv, pokud tvá slova nejsou lepší než ticho." A pokaždé to do rána zapomenu.
Nepublikováno