Freiheit

Není to nic veselého. Jako první to zpravidla odnesou staří velikáni. Ale na oplátku se zase otevřou nečekané výhledy. Pádný důvod k tomu zmobilizovat síly a vyšlápnout ten Kravský kopec za chalupou ve snaze pořídit nějakou koukatelnou fotku. Spojí-li se mé vyhlášené oko z Kašparovy krávy s chytrým objektivem blbého mobilu a tradiční podzimní dobré světlo, to by v tom byl čert, aby výsledkem byli jen samí lidé tmavé pleti v tunelu. Důrazné upozornění o dvě dekády mladšího důchodce, u kterého bydlím, abych neopouštěl schůdné cesty dostupné záchranné službě s nosítky a hlavně nenosil žádné houby, protože není nikdo, kdo by je usmažil, mi trochu elánu ubralo. Naštěstí to pár kroků z domova vylepšila neobvyklá vyhlídka novým průsekem směrem na západ. Skoro jako z našeho balkonu, jen trochu jiná. V ose údolí jako broušený drahokam září v zeleni perla východních Krkonoš. Ne nadarmo nazývali staří horáci Janské Lázně s poetickou nadsázkou a možná i špetkou ironie Českým Gastýnem. A na horizontu jako královská koruna spíš tušená než viděná impozantní koruna atraktivní dřevěné věže vyhlášené Stezky korunami stromů. Stačí pár úkroků stranou a z jiného úhlu se v dáli modrá Černá hora.

Houbařská vášeň je ale prevít! Od nenasytného kochání se úchvatnou krajinou přitahuje zrak k zemi jako magnet. S vědomím, že jsem opravdu na houbách vlastně letos nebyl a přitom je právě vhodný čas, pojal jsem to zároveň jako symbolické tradiční zamykání lesa. Trs šupinovek kostrbatých hned u cesty ještě před vstupem do lesa upozorňuje kolemjdoucí, že už je doopravdy podzim. Pár mladých plodniček na příhodném stanovišti pod rozložitým bukem na tom nic nezmění. Vždyť i ta skupinka václavek v trávě má viditelně po sezóně. „Pařezovky" ať už jsou to jedlé opeňky měnlivé nebo jedovaté třepenitky svazčité kašlou na sezónu a bují v mnohohlavých hejnech od jara do podzimu. Jen babek je každoročně jako na návsi o pouti. Jejich příbuzný hřib červený nechce mít s babkami, oficiálně hřiby žlutomasými, pranic společného a tak se maskuje jako starý průzkumácký mazák. Hřibů hnědých, podhříbků, borováků či sladkohřibů bývalo až donedávna v lesích plno. To hřibů smrkových alias praváků už dávno nebylo jako letos. Natož tak velkých jak přehánějí na houbařských webech šťastní nálezci. Jednoho smrkáče jsem taky zahlédl. Proti vší logice v bukovém lese. Hezká vycházka to byla. Včetně nesmělého pokývání dvou lesních bedliček, které se i při spatření obstarožního prošedivělého šviháka o holi něžně červenaly. (Všechny fotky anti)

Nepublikováno