Volání krve

19. ledna 2025    DROBKY - z Krakonošova vousu
 

Krkonose-Cerna-hora-inverze-18-01-2025.jpg

Zatímco peciválové sedí doma i v krásných zimních dnech zalitých sluncem, kdy na hřebenech hor kraluje kouzelnice inverze, čiperové, kteří nejsou líní na krok, si denně vyšlápnou třeba až na vrchol Černé hory 1300 m.n.m. Což je ze Svobody nad Úpou na jejím úpatí s víc než polovinou výškových metrů níž docela slušný výkon. A kochají se a kochají. Ti s fotoaparátem pečlivě zaznamenávají tu krásu do svého archivu a občas pošlou nějaký snímek nám lenochům a přiznejme si to otevřeně i neumětelům. V dřevních dobách fotografie, když se ještě fotilo na film, jsem býval velmistr na zvěčnění černochů v tunelu. (Černoši se tenkrát smělo říkat lidem tmavé pleti). To mě odradilo natolik, že jsem nenašel vztah ani k dnešnímu snazšímu mačkání spouště digitálního aparátu a moc to neumím ani s mobilem. O to víc mě potěší obrázek od opravdového Mistra vybaveného špičkovou technikou, který to má navíc „ve voku". Z těch nejbližších je to Bohdan Holomíček, Ctibor Košťál, Pavel Křivka nebo Michal Kupec. Každý jinak a všichni excelentně.

Posledně jmenovaný mi udělal radost včerejším záběrem z krkonošské Černé hory, na kterém relativně není nic zajímavého vidět. Převládá blankytně modrá obloha orámovaná ze dvou stran temnou zelení jehličnatých lesů s několika kopečky na horizontu vystupujícími z bělostných nízko ležících oblaků. Ale jakými kopečky! Přímo „direct vis-á-vis" jsou vidět charakteristické siluety, polské stolové hory Bor a Hejšovina, které mě provázejí od dětství. Vždyť z mého rodného Náchoda je to „coby Krakonoš kamenem dohodil." Narodil jsem se v Protektorátě a dnešní Góry Stołowe se tenkrát jmenovaly hnusně Heuscheuergebirge a přesto mě k nim přitahuje nějaké záhadné volání krve, jaké pociťuje starý vlk z teritoria své původní smečky. Kdykoliv jsem někdy u nás doma vystoupal na nějakou vyvýšeninu, vždy jsem se podvědomě ujišťoval, zda jsou odtud vidět. Jako by to samo o sobě znamenalo, že svět je v pořádku. Poláci dali Boru hrdé jméno Skalniak. Asi není úplná náhoda, že má knižní prvotina Antipády vyšla laskavostí libereckého nakladatelství Bor.

Nepublikováno


 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.