Freiheit

Nejlepší obranou jak nenaletět je být intelektuálně připraven. Každý z kluků, který někdy v životě něco sbíral, by jistě mohl historky, jak se nechal v dobách, kdy svého koníčka teprve sedlal napálit od zkušenějších kolegů sypat z rukávu. Zejména artefakty s místopisným zaměřením jsou zrádné. A když se do názvosloví vloudí ještě němčina v někdejší Rakousko - uherské monarchii naprosto běžná je dvojnásobně ouvej. Zejména sběratelé pohlednic, dokonce i ti zkušení mají častokrát s určením místa zamotanou hlavu. Jak má například takový chudák, který už na základní škole prolézal ze zeměpisu s odřenými boltci vědět, kolik je v republice Lhot. Nebo Vsí, Kostelců, Petrovic či Stříteží. A to zdaleka nejsou ty nejfrekventovanější. I ta naše „Svoboděnka" o níž jsme si za komančů potutelně šuškali, že je jediná v republice má se svým historickým německým ekvivalentem ve světě dvojčata. Já jsem si v dřevních dobách sběratelství ve „zlatých šedesátých" kdy se poměry kapánek uvolnily a po vzoru západních metropolí začaly sem tam vznikat bleší trhy, jen se jim zpočátku muselo říkat výměnné schůzky a jedinou dostupnou sběratelskou literaturou byl inzertní časopis RIS, naběhl na vidle několikrát. V honbě za drobnými suvenýry z Krkonoš jsem se na jedné takové burze, kam jsme se stejně poblázněnými kamarády zajížděli o víkendech plně obsazeným autem po celé severovýchodní čtvrtině Čech od Pardubic po Liberec, nechal snadno přesvědčit ke koupi plakety na snímku. Prodávající nejen několikrát slevil z požadované ceny, ale svatosvatě přísahal, že jsou to Valteřice, dnes součást Horní Branné v okrese Semily. Ruku na to, čestné slovo, a jestli to není pravda, ať se na místě propadnu do Západního Německa.

No nejsou! I Waltersdorfů bylo ještě před rokem 1945, zejména v pohraničním pásmu Sudet neúrekom slovy uja Matúše zpod Tatier. A najdou se i za hranicemi, obzvlášť na severu. Podle ústředního obrázku na štítku a mnoha nápověd z okolní výzdoby je to malebná víska na úpatí znělcové hory Luž (Lausche) v Lužických horách poblíž Žitavy. V porovnání s krkonošskými „velikány" je Luž se svými 793 metry nadmořské výšky jen takový větší kopeček. Přesto je to nejvyšší vrchol Lužických hor a zároveň nejvyšší hora této části Německa severně od Labe. Sotva jsem srovnáním charakteristického záběru obce s mnoha pohlednicemi vyřešil tento oříšek, zahlodal červík pochybností znovu. Patří vůbec zajímavě se tvářící plaketa s podložkou z imitace černého mramoru s bílými skvrnami k sobě? Všechno nasvědčuje, že byla pro zvýšení efektu na kámen přilepena dodatečně. Dírka na spodním okraji podložky je nejspíš po odstraněném (identifikačním?) štítku s nápisem. Obchodníci jsou pro prodejnost nepotřebného exempláře ochotní udělat cokoli. Filokartisti jistě znají dodatečné dolepení věrohodně vypadající chybějící známky s dokresleným razítkem, případně slepení rubu a líce různých pohlednic a spoustu dalších fíglů k oklamání nezkušených začátečníků. A to jsme se tenkrát pohybovali v oblasti korunových hodnot. Další stále nezodpovězenou hádankou je, k jakému účelu byla asi plaketa zhotovena? Ani oslovení vyslovení znalci oblasti Horní Lužice se s něčím podobným dosud nesetkali. Internet je záludný filuta a umělá inteligence si prý dokáže sesumírovat minimálně deset rozdílných odpovědí. Aby to spral rohatej! Ale protože si tekutý honorář vybírám průběžně za každý řádek, mám dnes vyčerpáno.

Nepublikováno