Asi není náhoda, když se dva rodáci z Náchoda sejdou na chvíli v jedné lavici osmiletky v Trutnově, aby se po jejím absolvování víc než půlstoletí ani na tak malém písečku jako je Česko nikdy nepotkali. Přesto se jeden, který téměř neopustil rodnou hroudu, mezitím zcela nevědomky ožení přesně v den narozenin toho druhého. Druhý zatím s hubou od ucha k uchu procestuje svět a sklízí vavříny hned v několika různých činnostech. A nakonec na sebe na stará kolena opět narazí v oběma tak milých Krkonoších jen díky náhodnému brouzdání virtuálním světem na síti sítí. Každému, kdo věčně usměvavého Arnu Neubauera, miláčka žen i štěstěny, příležitostného herce a kumpána pražské bohémy, světoběžníka, nezdolného lyžaře a úspěšného automobilového závodníka zná, je hned jasné, kdo je kdo.
Takhle měla začínat knížka o životaběhu jednoho z nás, kterou jsme se s kamarádem Arnoštem chystali napsat. Osud byl rychlejší.
24. 6. 1941 - 13. 2. 2026
