U pěti džbánů
(Balada snová)Zdálo se mi tuhle k ránu, že mám hospodu „U pěti džbánů". Točil jsem svrchně i spodně kvašené pivo. Bývalo tam ve dne v noci živo. Servírky nahoře bez nestačily roznášet. Pro velký zájem musely i přes ulici donášet. Vrchní ze staré školy kasíroval hbitě, ze spropitného odevzdával každý zbytek. Štamgasti u trojky mastili kanastu. Kdo neměl tintili odcházel bez chlastu. U pultu postávali vipáci. Vážit si hostů se vyplácí. Kuchtík Lojza nakládal utopence, vždy čtyři s cibulkou a zelím v každé sklence. Šéfkuchař odborně míchal vývar. Neměl rád, když se mu do hrnců někdo díval. Potají, aby to ostatní neviděli, plácnul občas holky u dřezu vařečkou (do zástěry). Zájem o ženy zdobí muže - mumlal si pod vousy, když porcoval kuře. Sotva jsem pomyslel, jak všechno klape, vešel do lokálu podivný chlápek. V ruce měl aktovku a hlavu dohola, na klopě odznak „Lidová kontrola". Tak tenhle holomek si jistě nejde pro potravu. Ještě ve dveřích hlaholil bez pozdravu. Jsem tady služebně, tak mě netahejte za nos. Mezi personálem nastal okamžitě chaos. Ouřada však hledal mého společníka. Spadl mi kámen ze srdce v domnění, že po opici spinká. I ve snu jsem slyšel tu ránu. Jakoby puknul jeden z těch džbánů. Vyskočil jsem rychle hupky, hupky, z obavy, že praskly pivní trubky. Pozdě! Už se to všude kolem lilo. Ó hrůzo, a nebylo to pivo.Nepublikováno