Nejsem sám, komu na první šlápnutí vytane na mysli okamžitě celá řada jmen. Ať už z politiky, ze sportu či jen pouhým pohledem za plot k sousedovi. To podle osobního zaměření, momentálního duševního rozpoložení, vrozené zášti, stranické, profesní nebo stařecké zapšklé kyselosti. Dokonce není nutné cestovat daleko do ciziny libovolným směrem do světových stran. Příslovečných ptáků máme doma dost. Z pohledu mých známých prý dokonce jeden exemplář sedává pravidelně v odrbaném křesle u mého počítače. My všichni, komu koluje v žilách kapánek zelené krve, čímž nemyslím zbytek po transfuzi od nějakého zapomenutého Kelta, ale slangovou „barvu" myslivců nebo aspoň milců přírody dobře víme, že je to zpívající Sylvie, která nás už drahně dní brzy ráno budí mistrným napodobováním řevu kosáků a drozdů z křoví na zahradě. Jeden pardubický hokejový fanda se mi dušoval, že to drobné nenápadné ptáče řve jako mistr světa Roman Červenka. A považte, na flétničku prý dokáže vyloudit i libý tón nejednoho zlatého slavíka.
Pták roku
To, že čeští ornitologové (neplést prosím s urology) zvolili na oslavu stoletého jubilea od založení své organizace ptákem roku 2026 právě pěnici černohlavou, řečí latiníků Sylvia atricepilla, má jen malou černou tečku na kráse. Asi jako ten krásnější, urostlejší a chytřejší z ptačího manželského páru čepičku na hlavě. Nejen že má slovutná Česká společnost ornitologická letošního ptáka roku trvale ve znaku. Její ústřední časopis se již od roku 1936 jmenuje Sylvia. Nezavání snad tohle typickou českou korupcí? Když jsem poslal na ústředí písemný návrh, že by se na propagačních materiálech daleko víc vyjímala Arizonská pěnice Tornádo Lou, jak ji známe z kultovního filmu Limonádový Joe podle námětu Jiřího Brdečky, ani mi neodpověděli.
Nepublikováno