Freiheit

V Muzeu Podkrkonoší v Trutnově mají už delší dobu „velké prádlo". Vernisáží ve čtvrtek 28. května byla zahájena velkolepá přehlídka umělecké tvorby převážně regionálních autorů z vlastních zdrojů nazvaná „Krása Krkonoš v malířských dílech ze sbírky Muzea Podkrkonoší". Slibné je nejen pestré, barevné a mnohovrstevnaté téma s využitím rozličných tvůrčích metod a uměleckých technik jakož i plejáda vesměs zvučných jmen od trutnovského malíře Ignaze Russe z počátku 19. století přes německé zástupce první poloviny století minulého Friedricha Zochera, Friedricha Hartmanna a Wenzela Labuse. Jako dělítko nesmí chybět akademik Charles Mayer, následován zástupem českých grafiků a malířů 20. století až po současníky. František Kaván, Josef Ptáček, Miroslav Hégr, Josef Vaic, Oldřich Vodseďálek, Josef Šabacký, Karel Kapoun, Jaroslav Otmar, Jiří Škopek, Jiří Bergr, Miloš Trýzna, Dana Sokolová či Václav Mejvald a řada dalších. I pro některé pracovníky muzea jsou znovu objevené depozitářové poklady příjemným překvapením nebo vzhledem k ledabylému zařazení z minulých let hádankou k vyluštění. Celkem 51 vybraných obrazů se v decentním uspořádání vešlo do výstavního prostoru. Jeden známý svobodský „znalec" často vyhlašuje, že na tak malebné městečko s členitým okolím existuje poměrně chudá zásoba výtvarných děl zobrazujících Svobodu nad Úpou. K vyvolání pochybností stačí jak vidno přerovnat sbírku jednoho muzea. Až bude umělá inteligence opravdu inteligentní a dokáže sečíst artefakty všech institucí a soukromých držitelů, to teprve bude pecka!

Tak hned například pracovitý janskolázeňský malíř Friederich Zocher (1875 - 1951), o kterém neměla současná veřejnost až donedávna ani ponětí nejspíš nade vše miloval panoramata. Rozměrné plátno datované rokem 1927 s podmanivým pohledem z vrcholové kóty Kravího vrchu přes rozlehlé louky na svazích pod Rýchorami sleduje směr Úpského údolí až k majestátnímu kuželu Sněžky na horizontu. U nohou pěkně z nadhledu je podle historických map zalesněný Medvědí kopec zapsaný dnes jen jako Naučná stezka Krkonošský kras s vyčnívajícím krasovým skaliskem Medvědí jeskyně. Vlevo se do impozantní výšky 1244 metrů vypíná Světlá, jedna ze skromnějších krkonošských tisícovek, aby vpravo plynule přešla do táhlého útvaru příznačně nazvaného Dlouhý hřeben, pokračujíc v dáli vyšším a členitějším Pomezním hřebenem. Malebná kompozice i bez již dávno neobdělávaných políček, luk a pastvin je dodnes jedním z nejkrásnějších pohledů na Sněžku pro většinu místních obyvatel. Také jsme s mou nejmilejší manželkou Helenou s oblibou sedávali na lavičce u chráněné přírodní památky Slunečná stráň s výhledem na torzo zaniklé kapličky v současné době znovu postavené soukromým majitelem. Jako důkaz, že perspektiva je prevít, se kaplička z neznámých důvodů z obrazu vytratila. Ale ona tam vpravo mimo zorné pole malíře určitě stojí. Zocherovi se na místě zřejmě zalíbilo a o rok později se sem vrátil namalovat detailní pohled na lomovými pracemi odtěžený vchod do Medvědí jeskyně. Stejný směr sledoval autor akvarelu se stojanem blíž ke královně pohoří nad Vodovodním údolím v Horním Maršově, který si na zadní stranu kartonu vedle letopočtu 1944 přímo německy napsal - Pohled z cesty k Rýchorám směrem ke Sněžce. Jen signatura J Rotter není stoprocentně čitelná. To Leo Müller vyvedl své jméno i letopočet 1901 na akvarelu chalup z bývalé samostatné obce Černá Hora, dnes části Janských Lázní, který je autentickým výřezem z většího celku pěkně čitelně verzálami. Ústředním motivem je hospoda „U klauzy" majitele Johanna Jeschke, později dlouhá léta zotavovna ROH Horský dvůr. Extra druh výtvarníků jsou malující amatéři. Zejména bleskoví kreslíři jako byl ředitel Muzea Podkrkonoší v letech 1949 - 1958 moravský botanik Josef Šabacký (1913 - 1994). Mému klasicky vzdělanému učiteli výtvarné výchovy na měšťance v Trutnově, mistru rotačních těles a zátiší s ovocem Antonínu Kučíkovi, by stačily pouhé dvě uvedené kresby se svobodským motivem, aby autorovi napálil za celý školní rok výslednou šestku. Čmáranice je to ovšem pouze zdánlivá, přestože ani jedna výběrem na vystavení neprošla. Mírně vykřičený podnik Hotel Sport, kde jsem za zvuků tříčlenného „big bandu" v náručí nikoliv nejkrásnější zato lehkonohé a přítulné tanečnice piloval první taneční kroky, poznám i poslepu. Stejně jako temný dvojvrchol horských dvojčat v pozadí, tak důvěrně připomínající erotický symbol puberťáckých snů. Dokonce i ta štíhlá dívka důkladně studující autobusový jízdní řád na štafli číslo 1 pod nádražními hodinami pro linku Svoboda nad Úpou - Janské Lázně se mi zdá nějak povědomá. Ještě výmluvnější je mini skanzen původní městské renesance na svobodském náměstí Svornosti. Podle stop po požáru v lomenici prvního domku zleva, který zahořel 5. srpna 1957, by se kresba klidně nechala i datovat. Později jsem při pohledu z okna bytu na železný klandr vpravo na rohu domu trnul hrůzou vida svou temperamentní tříletou následnici trůnu, jak metá veletoče těsně vedle frekventované silnice. Návštěvníkovi výstavy se jednotlivá díla líbí nebo nelíbí. O silnou emoci „účastníka děje" bývá zpravidla ochuzen.

Nepublikováno