Nežil bych darmo víc než šest dekád s učitelkou, abych pokaždé koncem srpna nepociťoval to zvláštní chvění v očekávání konce něčeho krásného a začátku čehosi jiného, sice známého, leč stejně tajuplného. Tak skončily klukovské Dva roky prázdnin, sentimentálně romantické Prázdniny v Římě, okouzlené Léto s kovbojem, pomíjivé Prázdniny v Mentonu, rozesmáté Prázdniny pana Hulota i dětinské Prázdniny s Broučkem, kultovní Národní prázdniny nebo též Bláznivá dovolená, Kouzelné prázdniny, Nádherné prázdniny, Velké prázdniny s excelentním Lui de Funèsem, anglické drama Moje krásné prázdniny, humorný cestopis Prázdniny v Česku, nebo exotické Prázdniny v Provence. Oba americké filmy s názvem Italské prázdniny nikdy nepřekonají rozkošný stejnojmenný cestopis Jana Wericha. Prázdniny podle tátů jsou Prázdniny v pekle. Končí návrat do dětství a Fišerovy Dobrodružné prázdniny stejně jako detektivní Prázdniny s jachtou i Prázdniny v podzemí. A jako „šlus numero" někde v dáli zní anglický popík Club Tropicana dua Wham!, dokonalé ztělesnění prázdninové atmosféry.
Něco překrásného se končí
Můj konec srpna se neodehrává v hotelu Ozon, ale v Caffé UFFO v Trutnově. Každý rok ve stejnou dobu se tu i na stará kolena scházím s mou platonickou láskou z první třídy. Přestože má nejmilejší manželka tyto mé přiznané nevinné zálety s láskyplným pochopením tolerovala, prožívám je dosud s jistým nepochopitelným vzrušením. Usrkáváme s Uršulkou z miniaturních koflíků tu vonící silnou, horkou, hořkou, černou tekutinu nebo v čirém skle jiskřící Pálavu a vzpomínáme na stejné filmy, stejné knihy a historky, na kamarády a kamarádky, většinou už zvěčnělé stejně jako loni i předloni. Každý rok pomalejší, sehnutější, vrásčitější, bohatší o další zdravotní pomůcku. Loučíme se s vědomím, že to může být naposled a tajně doufáme, že ještě příští rok, možná, snad...
Nepublikováno