Všichni kluci co spolu mluvíme, postupně odcházejí, údajně za lepším. Někteří plní elánu, relativně mladí se spoustou naplánované práce, což je Tvůj případ. Aby Tě nic nerozptylovalo, odmítal jsi vysedávat u počítače a přesto stále v živém kontaktu s lidmi, nejraději osobně, maximálně s mobilem jen o okamžik mladším než Tvá oblíbená zicherka. Vždy po boku se svou milovanou manželkou. Vaše ustálená značka V. & V. Jirásci zdobící originální tiskopisy s fotografií posílané přátelům (ještě je mám schované) v pondělí 12. října 2026 se náhle o polovinu zmenšila. Často jsme se všichni tři setkávali na kulturních akcích, výstavách, vernisážích i komentovaných vlastivědných vycházkách po zaniklých důlních revírech v regionu. Plně s Vámi cítím, paní Věro, ani já se se ztrátou milované bytosti nemůžu vyrovnat. V temném podzemí jste jako nerozlučná dvojka objevovali zapomenuté, abyste nám větroplachům, kteří se do šachty podívali maximálně jednou za život ze zvědavosti, připomínali mizející. Snad proto, že jsme oba rodáci z Náchoda, našli jsme k sobě zvláštní pouto. Jen když ses Ty Václave v roce 1943 narodil, měl jsem já s dvouletým náskokem už několik šichet odfáráno. Přesto jsi coby vážený hornický badatel s osobní dlouholetou zkušeností, věhlasný publicista, sběratel a mecenáš snad největší ve svém oboru, oblíbený společník, perfekcionista patřičně ceněný a oceňovaný na mě pohlížel jako na třeštidlo z hor a Krakonošova poskoka. Nikdy jsi pána hor neopomněl pozdravovat jménem svým i všech permoníků z Jestřebích hor.
Poslední Zdař Bůh, Václave
Nemíním tady vyjmenovávat všechny Tvé zásluhy, vyznamenání a ceny, ač by se to slušelo, což jistě učiní povolanější. Mě vždycky přímo fascinovalo Tvé tiskárensky dokonalé originální ruční písmo. Neznám nikoho jiného, natož chlapa zoceleného havířským řemeslem s tak krásným úhledným rukopisem. Snad jen kdysi dávno Oldřich Menhart. Naposledy jsem Ti posílal nejapnou sms s gratulaci k svátku svatého Václava a všech nositelů toho tradičního českého jména v duchu našeho vzájemného vtipkování: „Ty můj svatý Václavíčku, Zdař Bůh a vše nejlepší k nastávajícímu státnímu svátku - Dni české státnosti. Tonda." Poprvé naprosto nezvykle, žádná odpověď. Už vím proč. Lidé jako Ty mají nebe přímo předplacené. Přál bych Ti, abys měl permanentní propustku na stáž do té černé jámy tam dole mezi umouněná prostořeká stvoření, která sice vypadají jako čerti, ale jsou to havíři se srdcem na dlani, mezi kterými ses vždycky cítil nejlíp. My permoníci, co Ti nesaháme ani po kolena si Tě budeme stále pamatovat jako veselého, vitálního, vtipného, společenského a hlavně pracovitého člověka. Čest Tvé památce!
Nepublikováno