Pro rýchorské patrioty dokonce ta nejkrásnější v Krkonoších. A ne-li v celých, tak ve východních určitě. Jenže čas nezastavíš a příroda se ošálit nedá. Takový pohled na panorama hřebenů s dvojicí Světlé a Černé hory a dominující Sněžkou, jaký znají jen hodně staří pamětníci, který neumělou rukou zachytil i neznámý autor naivního „portrétu" dnes již dávno zaniklé Maxovy chaty, se současným návštěvníkům Rýchor nenabídne, ani kdyby si na upravené vyhlídce stoupali na špičky. Za vše mohou clonící vzrostlé stromy okolního lesa.
Postavit na tomto krásném avšak nehostinném místě Rýchor rozhlednu je myšlenka starší než jakákoliv jiná zdejší výstavba. Poprvé byla oficiálně vyřčena nahlas na valné hromadě Krkonošského spolku 9. září 1888 v Rokytnici nad Jizerou. Nápad byl ještě nějaký čas živen aktivními pobočkami z rýchorského podhůří, než byl převažujícími ochranářskými požadavky odsunut do zapomnění. Na klíčovém skalnatém výběžku s kouzelným výhledem byla o necelé čtyři roky později přičiněním šlechetného dárce postavena malá chatka, původně součást výstavního pavilonu jeho strojírenské firmy ze Slaného na Jubilejní průmyslové výstavě v Praze 1891. Tím dárcem byl průmyslník Maxmilian Hirsch a budka, za početné účasti celebrit z Krkonošského spolku, slavnostně otevřená pro veřejnost 24. července 1892, nazvána Max=Hütte. Původní jednoduchá stavbička, sloužící na výstavě jako strojovna důlního výtahu, se během několika let změnila drobnými přístavbami v útulnou a vyhledávanou noclehárnu s pohostinstvím. Od té doby se ze Žacléře, z Maršova i ze Svobody nad Úpou chodí „na Maxovku" přesto, že už v roce 1926 vyrostla v jejím těsném sousedství větší, modernější a komfortnější Rýchorská bouda, a přesto, že po druhé světové válce zchátralá Maxovka částečně vyhořela a v polovině padesátých let minulého století zanikla. Na jejím suterénu z lomového kamene upravili později pracovníci Krkonošského národního parku vyhlídkovou plošinu se zábradlím a informačním panoramatem - Maxovu vyhlídku. Jistou dobu to stačilo. Čas nazrál znovu uvažovat o rozhledně. Kulturní komise městského úřadu v Žacléři přešla od přání k činům. Na Rýchorách se již na jaře příštího roku začne stavět téměř 23 metrů vysoký betonový monolit podle vítězného soutěžního návrhu architekta Romana Kouckého. Výběrová komise, ve které zasedal i krajinný ekolog a znalec historické výstavby v Krkonoších RNDr. Pavel Klimeš, dospěla k názoru, že strohý uzavřený hranol, těsně dosedající ke stávající plošině, plně reflektuje zdejší drsné přírodní podmínky. Moderní výraz navíc umocňuje snadný způsob stavby, její nepatrný půdorys 4,2 x 4,2 m a celková odolnost nevyžadující zvláštní údržbu. Finančně je stavba zajištěna z přeshraničního projektu Místa plná rozhledů Euroregionu Glacensis, v rámci kterého vznikne několik nových rozhleden. Už nyní je zřejmé, že betonová věž na idylickém místě někdejší romantické chaloupky, vyvolá příliv emocí, jako svého času moderní česká poštovna na Sněžce. Kvalitu architektury ale prověřuje čas a ne veřejné mínění současníků. Sláva těm, kteří se přes ně dokážou přenést a dobrou věc prosadit. Běda však, když historie hlasy kritiků posvětí.
Nepublikováno
