Cherchez la femme

22. června 2015    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Odznak z roku 1968

Nenápadný nedatovaný odznáček, zaregistrovaný ve sběratelských nabídkách na internetu až v „daleké" cizině na Slovensku, mi připomněl jednu společenskou událost z hloubi minulého století. A hned mi blesklo čím dál víc selhávající pamětí - tam jsem přece byl! A nejen to, stál jsem i u toho, když se návrh na odznak rodil. Na bombastickou letní slavnost v Janských Lázních si už dnes málokdo vzpomene a zařadit ji do konkrétního roku je problém i pro pamětníky, kteří si ji jakžtakž vybavují. Autorství zapomenutého odznaku je zahaleno tajemstvím docela. Nebudu zbytečně napínat. Na podobné věci měl tenkrát na naší mezi monopol můj tehdejší vrstevník a kamarád, všestranný výtvarník Alfred Landgraf, který se oficiálně živil jako učitel na základní škole. Nejprve v Mladých Bukách a posléze ve Svobodě nad Úpou. Probděli, prochodili, prodiskutovali a prohádali jsme se mnoha nocemi a u mnoha nápadů jsem mu asistoval i při jejich praktické realizaci.

FotoBellevue-2.jpg

Prosluněná obnovená kavárna hotelu Bellevue s křišťálovými lustry z Kamenického Šenova, zakázkovým mobiliářem a velkoplošnou netkanou barevnou tapiserií od sester Kašpříkových nazvanou Commedia dell arte. Vlevo u dveří je dřevěná interiérová plastika, kterou vymyslel přímo hlavou Fery Landgraf a vlastnoručně předníma nohama vytesala moje maličkost.

V Janských Lázních to byla třeba rozměrná dřevěná plastika v kavárně hotelu Bellevue, rekonstruovaného zgruntu v období 1968 -1970 nebo intarzie s koníčky ve výloze tamtéž, dnes už bez koníků a barbarsky zatřená hnědou barvou. Dřevěná příčka s plechovými výplněmi s autogenem vyřezanými siluetami pražských architektonických dominant v kavárně hotelu Praha, naší oblíbené Astorce, které vládl Václav Rezek, už taky dávno vzala za své. Janskolázeňský Zpravodaj, úzký sešitek s průčelím Kolonády na titulu, překopírovaným na pérový film z mé rodící se sbírky pohlednic, vycházel od roku 1974, než ho nahradila současná Fontána. Stejný prvek zdobil i janskolázeňské oficiální plakáty. I na didaktických panelech po „sametu" neuváženě zrušené Síně tradic ve svobodské škole bylo několik (dost) dokumentů z archivu „anti", přefocených Feryho kolegou Standou Ondráčkem. Dřevěná plastika k založení trutnovského pivovaru s bájným Gambrinem sedícím na sudu, která stále visí na svém místě u nás na chalupě, se stala ústředním motivem povedeného plakátu I. pivovarského plesu. V naší nesourodé dvojici jsem byl ten na černou práci. Bláhově jsem se domníval, že drobná zrnka hvězdného prachu ulpí i na mém kabátě a nebylo mi to proti srsti. Co jsem se jen natočil železným kolem tiskařského lisu, podomácku upraveného ze starého ručního mandlu, zatímco Mistr vytíral a vkládal plechové desky na drobnou autorskou grafiku. Novoročenky, navštívenky, exlibris i volné grafické listy, tvořené „Ferunkou" metodou suché jehly i leptu, mě svého času stály mnohdy stejně energie jako má živitelka truhlařina. Kousíček tombakového plechu na jehle s motivem zalitým umělou pryskyřicí, jakých v té odznakům všeho druhu zaslíbené epoše chrlilo družstvo Znak Malá Skála statisíce - a kolik asociací dokáže vyvolat! Mánie všecko si zdokumentovat přišla s rozvojem reprodukční techniky a poměrně slušným fotoaparátem téměř v každém mobilu bohužel až mnohem později. Lidská paměť za uplynulé půlstoletí, nahuštěné přemírou zbytečných informací, zaznamenává jen stále častější a větší mezery. S určitostí si vzpomínám jen, že odznak byl vyroben v celé škále barevných odstínů, jak bývalo dobrým zvykem. Ať si sběratelé užijí! Stejně se v té prašivé době nedalo dělat nic jiného než věnovat se koníčkům. Jednoduchou matrici by dnes pomocí grafického programu svedl na PC každý školák. Tenkrát to však znamenalo „růčo - fůčo" obtisknout jednotlivá písmenka z archu propisotu, jedné z mála dostupných vymožeností amatérské tiskařiny, což vyžadovalo „mít oko" pro vyváženost mezer i celkovou kompozici. Nejužívanější písemný font Gill Sans je i ve zmenšení a pod vrstvou pryskyřičného laku dobře čitelný a uplatnil se i na propagační skládačce s fotografiemi autoveteránů. Název o hledání ženy prakticky za vším, zaujal prý Alfreda v populárním magazínu A - Z natolik, že jej do názvu celé akce doslova propašoval. Pro podrobnější informace jsem se chtě nechtě musel přece jen ponořit do studia dobového tisku v badatelně okresního archivu v Trutnově. V týdeníku Krkonošská pravda z 11. června 1968 jsem našel sloupek dopisovatele Stanislava Ondráčka, ze kterého vyjímám podstatné. Správce kulturního a společenského zařízení Československých státních lázní Arnošt Šourek se rozhodl tímto netradičním způsobem pojmout zahájení lázeňské sezóny toho slibně začatého roku s tragickým koncem. Organizátor s velkorysými plány krátce nato po vpádu spojeneckých vojsk emigroval s celou rodinou na západ. V sobotu 8. června ve 14 hodin zahájil slavnost zkušený vojenský pilot major Bohumil Rejhon okružním letem vrtulníku Mi-4 z letištní letky v Hradci Králové nad Janskými Lázněmi, vrcholícím historicky prvním přistáním helikoptéry v místě, ze které náznakově vystoupila femme fatale, okouzlující Dagmar Dvořáčková, televizní hlasatelka provázející celým programem. To už se začaly sjíždět historické automobily z Prahy a Pardubic. Jejich majitelé byli za úspěšné dokončení cílové jízdy odměněni mimo jiné i sadou zmiňovaných odznaků. V té vážnější večerní části programu v lázeňské kolonádě vystoupili přední maďarští umělci: klavírista László Baranyai, violoncellista Csaba Onczay, sopranistka Márta Nagy a barytonista Csaba Otvös. Následovala estráda, ve které se vystřídali zpěvák Jiří Vašíček s populárním hercem Karlem Effou, Marie Vršecká, Jindřich Narenta a řada dalších. K tanci i poslechu hrál orchestr Lunet Trutnov za řízení kapelníka Šimůnka. V neděli dopoledne pokračoval program besedou s účastníky ZOH v Grenoblu. Nedávné zahájení lázeňské sezóny bylo díky krásnému počasí taky velkolepé, stejně jako celá řada předešlých ročníků. Nevzpomínám si, že by však někoho znovu napadlo vydat k té příležitosti trvalou památku ve formě odznáčku.

Fery-3.jpg

Zleva pracovnice janskolázeňské pobočky cestovní kanceláře Čedok Věra Ježková - Urbanová, výtvarník Alfred Landgraf, hlasatelka ČST Dagmar Dvořáčková a vojenský pilot major Bohumil Rejhon

Nepublikováno (děkuji všem, kteří mi v pátrání pomohli)

I tady jsem vlastníma předníma nohama věšel obrazy

I tady jsem vlastníma předníma nohama věšel obrazy

Jen dva jsou umělci. Uprostřed "Lanďa", vpravo grafik Jiří Šindler

Jen dva jsou umělci. Uprostřed "Lanďa", vpravo grafik Jiří Šindler

Landgrafův oblíbený formát propagačních tiskovin

Landgrafův oblíbený formát propagačních tiskovin

Femme Dagmar Dvořáčková

Femme Dagmar Dvořáčková

Fery a Dagmar Dvořáčková se zmiňovaným odznakem na klopě

Fery a Dagmar Dvořáčková se zmiňovaným odznakem na klopě

Ještě jednou kavárna hotelu Bellevue

Ještě jednou kavárna hotelu Bellevue

Ještě jednou odznak v jiné barevné variantě

Ještě jednou odznak v jiné barevné variantě


 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.