Freiheit

Další zdevastovaná kaplička v regionu se dočkala celkové obnovy a byla slavnostně za hojné účasti přihlížejících vysvěcena 28. srpna 2015 jako kaple Smíření. Ponechme stranou všechny peripetie kolem její dlouho plánované opravy, která po skončení nezbytného papírování a shánění financí proběhla nakonec v rekordním čase během letošního léta s pečlivou dokumentací svobodského fotografa Stanislava Ondráčka. Za zmínku stojí skrovná fakta z historie miniaturního svatostánku v dnes téměř opuštěné krajině, stranou veškerého turistického ruchu, který mírně oživila trasa Zlaté cesty, procházející osadou Bystřice v údolí zlatonosné Staré vody alias Zlatého potoka. V místě historických sejpů po dávném rýžování zlata, údajně již v keltském období, byla osada Klinge založena teprve v roce 1678 v souvislosti s obnovou zlatých dolů v oblasti majitelem vlčického panství, Josefem Schwarzenbergem. Na začátku 20. století zde ve 14 chalupách žilo přes 80 obyvatel, z nich téměř třetina byli Franzové. Právě jeden z nich, Johann Franz, vystavěl současnou kapličku v roce 1871 jako náhradu za menší, stojící podle farní kroniky od roku 1829 na jiném místě a nechal ji zapsat do gruntovní knihy 27. února 1874. Ta první zaniklá polní kaplička byla zasvěcena Navštívení Panny Marie. U nové se zasvěcení spolehlivě doložit nepodařilo, přestože byla v majetku rodiny Franzů až do roku 1945. Poté, co jim byl na základě prezidentských dekretů majetek zkonfiskován, přešla do správy Československých státních statků a od roku 2005 je v držení Správy Krkonošského národního parku.

Už koncem 19. století vznikla nedaleko kapličky výletní hospoda, jejíž věhlas systematicky budovaný majitelem Josefem Franzem přesáhl s dynamickým rozvojem turistického ruchu zejména po I. světové válce hranice regionu. Svědčí o tom i tisíce odeslaných pohlednic, na kterých je velký sál s tanečním parketem a orchestrionem a venkovní záplava jednoduchých dřevěných stolů a laviček se sezónní kapacitou jistě 250 míst. Výletníci z Mladých Buků, Svobody nad Úpou, Maršova i Žacléře, dokonce i ze vzdálenějších Janských Lázní nebo Trutnova sem rádi chodili na nedělní tanečky i vyhlášený klingentalský mošt. Byl zde parní mlýn s pilou a výrobou šindelů, cihelna i oddělení finanční stráže a celkem 18 čísel popisných. Vše skončilo s rokem 1945 a následným vysídlením veškerých obyvatel. Bystřici tak postihl osud sousedních Sklenářovic. Neobydlené domy byly postupně vydrancovány nebo úmyslně zbořeny, jiné zchátraly. Definitivní konec učinila demoliční jednotka čs. armády v roce 1960. Sklenářovice byly srovnány se zemí celé, v Bystřici zůstaly tři domy, sochařská kalvárie z roku 1889 a kaplička zmaru ušetřeny. Kaple však ne na dlouho. Údajně již v šedesátých letech byla bez dveří, s rozbitými okny a vykradeným interiérem. Za několik málo let sloužila dokonce k provizornímu ustájení páru koní místního dřevaře, který jim na místě oltáře vyzdil žlab na krmení. Později se zřítila štítová zeď a zub času tak měl otevřenou cestu i k dřevěnému krovu. Když bratři Klimešové z Horního Maršova prováděli pro KRNAP asi před deseti lety první stavební průzkum, byla k dispozici jediná dochovaná fotografie původního vzhledu kapličky, která má také zajímavý osud. Kolem roku 1938 ji pořídil náruživý fotoamatér a turista, prokurista Fritz Hiltscher ze Stephanovy továrny na svíčky ve Svobodě nad Úpou, při jednom z rodinných výletů na Rýchory. Zbytky jeho fotoarchivu s mnoha cennými snímky sakrálních památek se mi podařilo doslova na poslední chvíli zachránit z popelnice před odvozem na skládku. Obrázek byl mnohokrát publikován a ledaskdo si jej přivlastňuje, ale ten pásek kinofilmu je v krabici u mě. To jen abyste věděli, holenkové.

Nepublikováno

Video ze slavnostního vysvěcení i z průběhu výstavby je na webu televize Mladé Buky zde a zde