Freiheit

Výstavou k 70. výročí založení ZUŠ v Trutnově v Muzeu Podkrkonoší i při té příležitosti vydaným almanachem školy se jméno jedné z prvních učitelek hry na klavír Miloslavy Bínové jen mihne. Já jsem se s ním sešel poprvé při sbírání materiálu k článku o enklávě Sněžných Domků na Rýchorách v první polovině roku 2003. Nikdy jsem neměl příležitost se s touto vitální ženou, narozenou 2. října 1900 v Praze a od roku 1945 žijící v Trutnově, osobně setkat. Přesto i při minimu informací o její všestranné činnosti smekám. Vedle již zmiňované výuky klavíru se zapsala do dějin Trutnova i jako první rýchorská chalupářka. Do sousedních dvou volných chalup zlákala i své kolegy Irenu Stránskou a Jiřího Halaxu. Tak byla celá enkláva koncem 40. let minulého století v majetku učitelů tehdejší hudební školy.

Hlubokou a nepřehlédnutelnou brázdu vyorala Míla Bínová na poli trutnovské tělovýchovy. Jako dlouholetá členka cvičitelského sboru pražské tělocvičné jednoty Sokol Bílá Hora se již v roce 1947 stala náčelnicí Sokola v Trutnově. Byla zdatnou atletkou i lyžařkou a obsazovala v tehdy populárních branných závodech, Dukelském i Sokolovském, přední místa ve své kategorii dlouho po padesátce. Přímo husarským kouskem se zapsala i do světových maratonských tabulek. V roce 1952 ji spolu s dalšími dvěma Trutnovačkami Růženou Somorovou a Annou Havlovou tajně a mimo soutěž doslova propašoval na start III. ročníku Ratibořického maratonu úpický vytrvalec Jaroslav Štrupp. Všechny tři v barvách lyžařského oddílu Sokola Křižík Trutnov závod absolvovaly. Bínová ve svých 52 letech byla nejrychlejší s časem 4:34,59 hod. O účasti žen se tehdy nesmělo psát, pořadatelé měli průšvih jako barák a jen zázrakem unikli disciplinárnímu trestu. To vše prosím v době, kdy ženy v Československu mohly až do roku 1960 běhat maximálně tzv. půlku (800m) a první oficiální maratonská běžkyně na světě, Američanka Bingayová ze San Diega v Kalifornii běžela slavný Bostonský maraton až v roce 1966. Trutnovské průkopnice byly teprve v roce 1973, 21 let po závodu, „oceněny" diplomem, vlaječkou a maratonským odznakem. Úctyhodný štůsek mnoha desítek diplomů a účastnických listů z dálkových turistických pochodů na řadě míst tehdejší republiky (včetně Slovenska) jen dokresluje další, dnešním slovníkem volnočasovou aktivitu svěží „staré paní", která si ještě ve dnech 9. - 17. 7. 1983 při Putování kraji ČSR vyšlapala uznání turistické zápočtové cesty pěším přesunem v celkové délce 245 km. V téže době, dávno po osmdesátce, si mezi dálkoplazy ještě několikrát střihla svou oblíbenou dávku 35 km. Za mnoha tradičními pochody v regionu stála jako neúnavná organizátorka a hojně přispívala zprávami o dosažených výsledcích do tehdejšího tisku. V její biografii by se jistě našly i stinné stránky, ale mou zásadou je chválit, chválit, chválit. Ve zmíněných případech bez rozpaků a zcela jistě oprávněně.

Nepublikováno