Snad největší „bomba" mezi mými klukovskými archeologickými nálezy, kdy každé barevné sklíčko, zkorodovaný plíšek nebo úlomek keramiky znamenal cenný přírůstek do sbírky kuriozit, střídavě opečovávané i zavrhované podle momentální nálady rodícího se sběratele ještě než začal chodit do školy, byla zachovalá medaile s německým textem. Nazval jsem si ji později sám pro sebe kapitán Gerhart. Nazíráno současnýma očima bylo tenkrát, krátce po druhé světové válce, opravdových pokladů všude kolem nastláno, že člověk nepotřeboval žádný detektor kovů ani jiné moderní sarapatičky jako dnešní ilegální hledači. Medaile se z dětských skrýší v polorozpadlé stodole stěhovala posléze do plechové krabice od přesnídávky z dodávek mezinárodní organizace UNRRA na poličce mého mládeneckého pokojíčku a mám ji ve vlastnoručně předníma nohama zhotovené skříňce uloženou dodnes. S blížícím se sedmdesátým výročím úmrtí Gerharta Hauptmanna (15. 11. 1862 - 6. 6. 1946) významného dramatika ověnčeného Nobelovou cenou za literaturu, úzce spjatého s Krkonošemi, jsem ji po letech opět vytáhl na denní světlo, abych si uvědomil, že ji vlastním také právě těch 70 let a zároveň si utřídil vědomosti spojené s tímhle zdánlivě obyčejným kouskem kovu.
Gerhart Hauptmann
Medaile s plastickým portrétním reliéfem byla vydána k šedesátinám váženého umělce v roce 1922 v době Výmarské republiky, prvního státního demokratického útvaru Německa mezi monarchií a nástupem nacismu. Na rubu je odkaz na autorovo dramatické dílo „Florian Geyer", hru na motivy z historické selské války zuřící v Německých státech na začátku 16. století. Litý leštěný bronz o průměru cca 5,5 cm je dílem proslulého německého židovského sochaře a medailéra Benno Elkana. Tento rodák z Dortmundu byl po vzniku Třetí říše nucen emigrovat do Londýna, kde v roce 1960 zemřel. Mnoho jeho moderních pacifistických děl bylo v Německu zničeno. V Anglii byl dekorován vysokým Řádem britského impéria. Gerhart Hauptmann se pro hitlerovský režim nijak zvlášť neangažoval, žil celou válku ve své „splendid isolation" v luxusní vile v tehdejším Agnetendorfu (dnes Jagniątków) v Krkonoších. Přesto se setkání s vysokými nacistickými pohlaváry nevyhýbal, zejména při slavnostním uvádění jeho divadelních her. Které se ostatně s úspěchem hrají dodnes i na českých jevištích. Že je spolu s hrstí země z Krkonoš pohřben pod prostým přírodním balvanem na ostrůvku Hiddensee v Baltském moři, poblíž největšího německého ostrova a kdysi populárního východoněmeckého rekreačního střediska Rujana, jsem se dověděl při letmé návštěvě ostrovní pláže bičované větrem v roce 1967. To jméno hrdinného rytíře a diplomata z 16. století Floriana Geyera, přívržence Lutherových myšlenek a vůdce tzv. Černé tlupy, nejradikálnějšího jádra sedláckých vzbouřenců v selské válce v roce 1525, bylo totalitními režimy v Německu zneužito dokonale. Bylo vyšito na praporu 8. jízdní divize SS, která se stejnojmennou povstaleckou písní na rtech pochodovala na rozkaz šíleného diktátora dobýt pokořenou Evropu. To ale není všechno. Také jeden z pluků pohraničního vojska někdejší NDR se jmenoval „Florian Geyer regiment" a zprofanované jméno nesla i řada východoněmeckých jednotných zemědělských družstev. To jsou paradoxy, přátelé!
Nepublikováno