Starý voják neumírá...

22. června 2016    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Starý voják

Sedím na mezi v obnošeném c.k. mundůru od Piavy z té velké války, starý muž s holí a dumám, jaký to všecko v životě mělo smysl. Tak sugestivně na mě zapůsobila rychlými tahy načrtnutá kresbička s neznámou signaturou, zamýšlená nejspíš jako pohlednice s pozdravem z fronty, kterou jen nikdo nikdy neodeslal. A co já a moje vojenská kariéra? Ač válečné dítě a založením pacifista jsem měl vlastně štěstí. Řinčení zbraní v boji „na život a na smrt"znám jen z klukovských her. Ach ano, tam někde v hloubi let jsou celé dva roky povinně prožité v armádě, která prý dělala z kluků chlapy, ale snad to bylo bez následků.

Jako příslušník svého času elitní jednotky ženijních průzkumáků, což byli vlastně předem odepsaní raubíři určení pro boj v týlu nepřítele „s povolením zabíjet", s odborností řidič, radista a výsadkář, jsem to hodnostně dotáhl na vojína v záloze. A ani na to nejsem pyšný. Vstupenkou do klubu mých bezúhonných vrstevníků se po sametovém kotrmelci režimu mezi kapitalismem a kapitalismem stala jen a jen modrá knížka nevojáků. I se mnou se československá lidová armáda předáním propouštěcího listu s poděkováním už dávno vzhledem k věku rozloučila, ale co naplat. Dunění děl jsem prý podle nejnovějších výzkumů vnímal už v prenatálním věku, kvílení sirén při náletech jsem nasával s mateřským mlékem, esesáci, gestapáci, partyzáni, banderovci a podobná svoloč z hodin dějepisu mě budívala ze snů a hrdinní rudoarmějci z dnes tak vysmívaných sovětských válečných filmů mávali samopaly vynálezců Děkťareva nebo Špagina s bubnovým zásobníkem z plakátů na každém nároží. A jak praví staré moudro - co do sudu přijde první, tím je cítit napořád. Francouzští váleční veteráni první světové války prý umírali se slovy písně „Starý voják neumírá, jen se někam vytratí..." na rtech. Jako motto své knížky nazvané v originále Only Fade Away, kterou jsme doslova hltali počátkem sedmdesátých let, použil její první verš skotský spisovatel Bruce Marshall. Tak už zbývá jen se nenápadně vytratit.

In.: Poznámky k životopisu - nepublikováno


 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.