Freiheit

Tentokrát však nastavuje svou vlídnější a sympatičtější tvář. Vsadil na český národní nápoj a se sloganem „Horal pije pivo z hor" obsadil kdysi nejmodernější hotel v Malé Úpě, 1050 metrů nad mořem, těsně u hranic s Polskem. Nový krkonošský minipivovar Trautenberk otevírá od soboty 10. 12. 2016 dveře všem natěšeným zájemcům o několik druhů oblíbených piv bez pasterizace a filtrování, spolu s celkově rekonstruovanou výstavnou budovou čp. 87 s designově zařízenou restaurací, několika moderně vybavenými pokoji a společnou noclehárnou. Nejnovějších informací jsou plné sdělovací prostředky.

Pro sběratele pohlednic je to ideální příležitost k rekapitulaci, jak šel čas kolem zajímavé a měnící se stavby, i z hlediska Krkonoš doslova na konci světa. Jak jinak se mohla novostavba z roku 1912 za c. k. monarchie jmenovat než Bouda císaře Františka Josefa? Po Velké válce ji majitel Ignaz Tippelt přejmenoval na neutrální Grenzbaude a krátce na to Tippeltova bouda. Prosperující hotel prošel v roce 1930 radikální přestavbou podle projektu renomovaných bratří Albertů z Jelení Hory, kteří změnili orientaci, několikanásobně zvětšili objem a vtiskli budově na několik dalších desetiletí charakteristický vzhled, podobně jako mnoha dalším známým boudám v Krkonoších. Stavbu prováděl trutnovský stavitel Hoberland a na umělecké výzdobě se podílel i nejvýznačnější sochař regionu Emil Schwantner. Z jeho atelieru pocházely prokazatelně dnes nezvěstné čtyři velké dřevěné postavy horalů v průčelí mezi okny a vyřezávané hlavice obložení nosných železných sloupů v restauraci. V divokém období po skončení II. světové války se podnik jmenoval podle agilního velitele trutnovské vojenské posádky nadporučíka Josefa Vachaty - Vachatova bouda. Jméno se na mnoho let vžilo a používalo se pro celou enklávu Pomezních Bud. Když si po „vítězném únoru" rozebrala většinu hotelů Ústřední rada odborů, dostala exkluzivní zotavovna ROH jméno Družba. Odboráři se neukázali jako dobří hospodáři. Osobně pamatuji původní dřevěné lavice při jedné z modernizací přeříznuté na půl, halabala očalouněné a místo chybějících noh u zdi podložené cihlami. Současnému majiteli nezbývalo nic jiného, než zvolit generální přestavbu interiérů i venkovního pláště pod citlivým dohledem architekta Petra Koláře. Současný „trendy" industriální interiér restaurace se snaží neztratit svůj genius loci pohostinné horské boudy, k čemuž výrazně přispívají původní řezbářské doplňky, především krásné lustry, které se naštěstí i po demontáži v minulosti zachovaly. Odnesly to bohužel jen obklady sloupů s parádními řezbami Mistra Schwantnera. Ale přiznané ocelové traverzy, natřené výrazně oranžovou suříkovou barvou i se zachovalým jménem výrobce, známé místní železárny Josefa Hübnera z Pilníkova, jsou také docela efektní.

Nepublikováno