Kalendářně má být v lednu lyžařská sezona v plném proudu. Co na tom, že osobně jsem býval vždycky jen velmi sváteční lyžař. Lyže jsem měl na nohách naposledy bez nadsázky snad v minulém století. Stejně jako Cimrmanův hostinský, co neměl rád lidi, si otevřel hospodu na mýtince, zakotvil jsem v horách, i když zimu zrovna nemusím. Pokaždé, když Krakonoš nadělí krajině pořádnou peřinu a milovníci Ladových obrázků jásají nad tou nádherou, vzpomenu si na oblíbené úsloví nejmenovaného domovníka z někdejší Tippeltovy boudy, která se v zimě 1958, kdy jsem tam několik týdnů makal na zvelebení interiérů, ovšem jmenovala zotavovna ROH Družba.
Ať to frčí i letos.
S vidinou brzkého ranního vstávání a několikahodinového odklízení závějí pravidelně říkával: „Raději spát s hrbatou, nežli házet lopatou". Nikdo nepochyboval, že obojí má nejspíš vyzkoušeno, takže mohl srovnávat. Mám kolem chalupy na prohazování pořádný flák, tak mu i s padesátiprocentní zkušeností dávám za pravdu. Letošní leden to v případě počasí zatím nevzal za nejlepší konec. Věřím, že výš v horách je příroda lyžařům nakloněna, a tak doma u hřejících radiátorů nostalgicky vzpomínám, jaké to bývaly zimy před lety. Alespoň pohledem sběratelů. Jenom těch krásných lyžařských odznaků vyvedených barevnými smalty pro lyžařské spolky, školy lyžování, horské boudy - až oči přecházejí. Zrovna třeba ten předválečný ze jmenované „Tippeltbaude" v Horní Malé Úpě na samé hranici, která se nově jmenuje Pivovar Trautenberk. Tak trochu opomíjené horské středisko neztrácí svůj někdejší půvab samoty na konci světa a plně odpovídá okřídlenému sloganu „Malá Úpa - velká pohoda".
Nepublikováno